bude nejspíš pravda, protože kapitán má ten druh obličeje, který se nemůže odtrhnout od láhve whiskey. Kdyby Shemanski nešel na dovolenou, byl bych nadále v psinci s Ivanem nebo s ostatními psovody v Lenggries na pivu. Teď ho musím celý týden sledovat u stolu v kanceláři výkonného praporčíka, jak píše hlášení a dopisy, a poslouchat jeho řeči, že bych mu měl být vděčný za to, že mě dostal od psů k dobrému zaměstnání, které mi může být v civilu užitečné. Říká, že mám být šťastný, že jsem se naučil psát na stroji, že třeba napíšu další Jih proti Severu, hahaha. Večer před jeho odjezdem na dovolenou máme v pivnici v Lenggries večírek. Je pátek večer a já mám přes víkend opušťák. Shemanski se musí vrátit do kasáren, protože mu dovolená začíná až zítra, a když opustí svou přítelkyni Ruth, ta se mě zeptá, kam se chystám na opušťák. Říká mi, ať jdu k ní na pivo, že tam Shemanski nebude, ale jakmile vejdeme do dveří, už jsme v posteli a pustíme se do sebe jako zvířata. Ach, Macu, říká, ach, Macu, ty jsi tak mladý. Sama je stará, je jí jednatřicet, ale nepoznali byste to, protože mě nenechá chvíli vyspat, a jestli si takhle vede pořád, není divu, že Shemanski potřebuje dlouhou dovolenou v USA. Když se rozbřeskne, někdo klepe dole na dveře, a když vykoukne z okna, slabě zasténá. Ach, mein Gott, to je Shemanski, běž, běž, běž. Vyskočím na nohy a oblékám se, jak nejrychleji umím, ale nedokážu si natáhnout kalhoty přes boty, které jsem si obul nejdřív, a nohy mám teď zaražené a zamotané a Ruth syčí a sténá: Ven óknem, ach, prósim, ach, prósim. Domovními dveřmi nemůžu, protože za nimi stojí Shemanski, buší do nich a určitě by mě zabil, takže musím vyskočit oknem ven, kde je devadesát čísel sněhu, který mi zachrání život, a můžu se spolehnout, že Ruth nahoře zavře okno a zatáhne záclonu, aby mě Shemanski neviděl, jak si zouvám boty, abych si mohl natáhnout kalhoty a znovu se obout, péro mám tak vymrzlé, že je maličké jako knoflík, všude sníh po pás, v kalhotech, v botách. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511888