když jsem k ní ztratil vztah, když ji chci zamezit či ji potlačit nebo se nejraději nad ni povznést. Když ji vděčně přijímám jako sílu, která udržuje mou životnost, sílu, jež mne povznáší nad sebe samého a dělá ze mne muže, pak dochází k okamžikům, kdy se má sexualita proměňuje v duchovní energii. Pak v sobě pociťuji hluboký mír. A náhle v hloubce svého srdce vím, že mne má sexualita chce pozvednout k Bohu, že mne chce podnítit k tomu, abych se oddal Bohu, abych v něm zemřel a zapomněl na sebe samého. Pak začínám tušit, co asi měl na mysli Teilhard, když v hmotě, sexualitě a erótu spatřoval „princip síly stoupající k Bohu“ (Frauen, 141). Když se zpívají žalmy, cítím vztah svého těla k Bohu. Při svatém přijímání pociťuji něco z polibku Ježíše Krista, který mě miluje a ve své lásce se se mnou chce sjednotit. A pak už mi nejsou cizí vize mystiků a mystiček, když prožívali Kristovu lásku tělesně. Nemohu přesně říci, jak lze mystiku a erós vzájemně spojit. Jen cítím, že do mého vztahu k Bohu vstupuje jiná kvalita, jsem-li za svou sexualitu vděčný, a to i tehdy, když se tato sexualita vzpouzí mé vůli, která by ji chtěla stále ovládat. Pak ztrácím svůj vnitřní strach před sexualitou. Právě ve své sexualitě totiž spatřuji neklid, který mi vložil do srdce Bůh proto, abych nepocítil pokoj dříve, než jej naleznu v něm. Ve vděčnosti za sexualitu se rozvíjí i erós jako posvátná a uzdravující síla, jež dodává mému životu novou příchuť, vnáší do mého vztahu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511853