křídlo nějakého predátora. Stane se tou, která živí. Ale nakonec stejně naléhá: „Tak přišel jsi za mnou z vlastní vůle, nebo tě někdo poslal?“ Ivan odpoví: „Řekl bych, že ze své vůle asi tak napůl a ze zbylých dvou třetin mě poslali!“ Tentokrát to Babu Jagu neuzemní, ale naopak vzruší. Popadne pilník a otevře chřtán. Ivan si vzpomene na radu prostřední sestry. „Stařenko, slyšel jsem, že máš doma tři rohy. Nemohl bych si na jeden zkusit zadout?“ Jaga vytáhne roh a podá mu jej. „A můžu si na něj zadout?“ „Můžeš.“ A on do něj jemně foukne. „Děkuji, stařenko. Nemohl bych vyzkoušet ten druhý?“ Nyní vydá hluboký, rezonující zvuk jako z mušle. „Děkuji, stařenko. A nemohl bych si ještě vyzkoušet ten třetí?“ Tentokrát se nadechne, seč může, a vyfoukne všechen vzduch do rohu, z něhož vyjde ten nejhlasitější a nejnaléhavější zvuk, jakého byl kdy schopen, zvuk, jako když spolu křičí dva milenci nebo jako když se válečník řítí do boje. Ze starých keltských legend víme, že existoval jistý druh výkřiku, který ve válečnících budil zběsilou odhodlanost, z něhož všichni, kteří byli nablízku, bledli a těhotné ženy na místě rodily. Vzpomeňme též na zvuk trubky, který strhl stěny Jericha. Tímto výkřikem se ocitáme někde, kde zvuk působí kouzla. Po tisíce let byl mocný hlas znamením velké osobnosti. Dalo by se snad tedy říci, že čím déle člověk zůstává v podsvětí, tím mocnější je jeho hlas.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511844