Toho rána si jí Metuzalém nesedl na klín, raději hřa doval na schůdku a užíval si sluníčko. Shrek se natáhla na dlažbu a vyhřívala si bílé huňaté bříško, Ninja se plí žil po nedalekém malém záhonku jako dravec z džungle. Vůbec nezáleželo na tom, kde se toho jitra každý z nich fyzicky nachází. Mnohem důležitější bylo, že jsou přesně tam, kde chtějí být. Ještě nikdy si nebyli tak blízcí jako v tomto poklidném okamžiku nekonečné pohody. A byl to kočičí nápad!
Za několik týdnů za Mavis přišla kolegyně z týmu grafic kého designu a u oběda v jídelně jí ukazovala fotky koťá tek, které si právě adoptovala z místního kočičího útulku. Cathy věděla, jako téměř všichni v kanceláři, že Mavis je do koček úplný blázen, jak o ní kdysi ironicky prohlásil Darius Drake. Kolem Cathyina telefonu se brzy sešla skupinka kolegů a ona ukazovala jednu fotku za druhou. Chlubila se dvěma adoptovanými koťátky. Už se u nich projevovaly výrazně odlišné povahy a charakteristické rysy, třeba obliba toa stu s máslem. „Kdyby tak uměly mluvit,“ povzdechla si kolegyně z účtár ny a odpovědí jí bylo souhlasné mručení. „Tos přece vždyc ky říkávala, Mavis, že?“ „Dřív ano,“ kývla Mavis. „Ale, víte, úplně jsem na to změ nila názor. Kočky totiž mluvit umí. Komunikují s námi celou dobu. Mnohem důležitější ale je, jestli je vůbec po sloucháme.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511838