12
S doktorem Griggsem jsme spolu vycházeli moc dobře. Věděl, jak jsem se zasloužila svou péčí o zlepšení malátných stavů paní Parrisové a že to díky mně byla schopná v neděli v modlitebně zpívat žalmy. Taky věděl, že jsem jejím děvčatům vyléčila kašel a záněty průdušek. Jednou si dokonce za mnou přišel pro obklad na ošklivou ránu, kterou si jeho syn udělal na kotníku. Dalo by se tedy usuzovat, že do té doby neviděl na mém nadání nic zlého. Když ovšem toho rána vstoupil do domu Samuela Parrise, vyhýbal se mi pohledem a já pochopila, že se chystá přidat k táboru obžaloby. Vyšel po schodech do patra a slyšela jsem, jak se tam na chodbě tiše radí s pánem a paní Parrisovými. Za chvilku se ozval hlas Samuela Parrise: „Titubo, musíš být u toho.“ Poslechla jsem. Betsey s Abigail byly v pokoji rodičů, seděly vedle sebe na veliké posteli zakryté přehozem. Idylka po mém příchodu okamžitě skončila, ihned se svezly na podlahu a začaly řvát, jako by je na nože bral. Doktor Griggs se nenechal vyvést z rovnováhy. Na stůl vyložil řadu tlustých, v kůži vázaných knih, otevřel je na pečlivě opoznámkovaných stránkách a s veškerou důstojností se dal do čtení. Potom se obrátil na paní Parrisovou a poručil: „Svlékněte je.“ Nešťastnice vypadala dočista vyjeveně. Vzpomněla jsem si, s čím se mi svěřila ohledně svého manžela: „Ubohá Titubo, bere si mě oblečenou, ani sám se u toho nesvléká!“ Ti lidé nedokázali snést nahotu dokonce ani u dětí! Doktor Griggs zopakoval příkaz tónem, který nesnesl odkladu ani námitek. „Svlékněte je!“ Musela se podřídit. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511794