Kapitulace Československa
Berthold si zvykl po vyučování v chederu doprovázet Jána do novinového stánku. Chtěl být raději s ním než sedět sám doma. V kiosku možná pomáhal Jánovi počítat mince, třídit krabičky cigaret a rovnat hromádky novin, ačkoli nabídka tiskovin se po převzetí moci nacisty snížila. Přesto v kiosku nebylo špatně v porovnání s tím, jak se vedlo některým jeho spolužákům. Mnozí byli chudí natolik, že se museli o boty dělit se sourozenci, a proto mohli venku trávit jenom pár hodin denně. Také o postel, kterou navíc často tvořily pouze dvě židle sražené k sobě, se dělili se třemi i čtyřmi sourozenci. Tyto děti zpravidla pocházely ze silně věřících rodin a jejich otcové s dlouhými vousy a v kloboucích pobíhali hekticky sem a tam, jako by se snažili uniknout světské existenci a novinovým titulkům. Bertholdovi připadali zvláštní a strašidelní. Proč by měl patřit k nim? Starat se sám o dva chlapce, šestiletého Bertholda a Antona, který právě přicházel do puberty, bylo na Jána příliš. Proto když se seznámil s Elisabeth, netrvalo dlouho a nastěhoval si ji k sobě. Tím Berthold získal novou pěstounku. Elisabeth o něj pečovala, jenže ne tak jako Antonia. Myslela to nejspíš dobře a snažila se ze všech sil, přesto stejnou lásku Bertholdovi projevovat nedokázala. Tak to aspoň viděl sám Berthold. Možná Elisabeth jen uvažovala realisticky? Klidně ji mohly napadat myšlenky, co s židovským chlapcem za současných politických poměrů bude. Třeba se prostě neodvažovala si ho zamilovat. Někdy Berthold Jánovi po bohoslužbě v synagoze pomáhal uklízet na šábes. Rovnali spolu lavice, vraceli modlitební knihy sidur do polic, zametali podlahu a sbírali zapomenuté předměty. Nakonec zhasli a zamkli dveře – tedy udělali to, co Židé sami během šábesu dělat nesmějí. Jednou večer o šábesu, když už se 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511779
Frida
chtěli po práci vrátit domů, propukly v ulicích nepokoje. Opilí členové Hlinkovy gardy v černých košilích běhali mezi domovními bloky a hledali, co by mohli zničit a koho by mohli zlynčovat. Nyní bušili na dveře synagogy a křičeli. Chtěli se dostat dovnitř. Ján ztuhl děsem. Berthold si uvědomil, že Jána ochromil strach a ten přechází i na něj. Chytil pěstouna za ruku. Ján si přiložil na
Neologická synagoga v Bratislavě se dvěma cibulovitými báněmi.
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511779
Kapitulace Československa
ústa ukazováček, že musejí být tiše jako myšky. Pak se vyplížili na galerii. Naštěstí předtím stihli zhasnout a zamknout hlavní vchod. Ján se modlil ke svému Bohu, aby tu verbež nenapadlo zkusit zadní východ, protože ten zůstal nezamčený. Berthold se ve tmě na galerii k Jánovi tiskl a cítil, že mu srdce buší tak hlasitě, až jeho tlukot přehlušuje nadávky vykřikované póvlem za dveřmi. Nakonec hulákání ustalo a podle kroků Ján a Berthold poznali, že útočníci odcházejí. Tato událost jistě Jána i Elisabeth vystrašila. To, že se svět mění, poznali během života mnohokrát, ale tohle byl jiný kalibr. Možná usoudili, že je načase něco podniknout.
Ukázka elektronické knihy