98
Maxime Chattam
Prohlédla si přední předsádku, ale nic nenašla, podívala se tedy úplně dozadu a okamžitě zahlédla detail, po němž pátrala. Podpis. Ještě líp, reklamu: „Zhotoveno ručně, Jabar. Marché Vernaison, Saint-Ouen.“ Ludivine knihu hlasitě zaklapla a vstala, aby si šla protáhnout nohy. Dotyčný prodavač toho o Cvokovi moc vědět nebude, ale až ten zjistí, že se k rozepsanému deníku nedostane, bude si určitě chtít pořídit nový. A půjde rovnou za Jabarem. Nebyla to grandiózní stopa. Ludivine si to uvědomovala, ale jsou teprve na začátku. Zabubnovala nehty o desku stolu. Proti sobě měla místo, kde před smrtí sedával Alexis. Guilhem si ho vyzdobil podle svého, vlajkou fotbalového klubu PSG a plakáty k filmům Sedm a Obvyklí podezřelí, ale duch jejího bývalého kolegy a milence pořád zářil do šera. Ludivine na něj nedokáže zapomenout. Neprožili toho spolu moc, ale zato to bylo nebývale intenzivní. Skoro jako puzení. Pokud je ďáblovou vstupní branou tohle, tak by jí Ludivine ráda podlehla víckrát! Hloupě se zachechtala. Vzpomínky na Alexise proti ní se vynořovaly jedna za druhou. Byl tu, samý úsměv, soustředěný, očima přilepený k obrazovce počítače nebo žertující o vítězství svého oblíbeného mužstva amerického fotbalu… Ludivine mrkla a vzpamatovala se. Musí si jít lehnout, potřebuje to. Příliš mnoho emocí v tak krátké době. Nechce polykat prášky na spaní, považuje to za přiznání slabosti, nebezpečné a návykové ulehčení, tím víc pro ni, protože už beztak užívá hodně léků, musí si nechat prostor pro prášky proti depresivním večerům, ale tuhle noc udělá výjimku. Je čas jít domů. Ze stolu za jejími zády se ozval tichý křik, skoro až krutý smích. Cukla sebou, srdce se jí sevřelo strachy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511773