Nenašel zde nic kromě několika matrací na zemi a jedné lednice v přízemí. Potřeboval rychle zmizet, protože netušil, jestli někdo z okolí neslyšel výstřel. Dveře do podzemí našel, a tak nečekal a se zbraní v rukou prošel tunelem až k řece. Tam jen zklamaně zalamentoval, když zjistil, že odtud by se dostal jedině přes vodu. Vrátil se tedy přes dům na ulici. Zbraň si strčil zpět za kalhoty a rychle odcházel od domu. Na konci ulice zvolnil a rozhlédl se přes velkou křižovatku. Kolem něj projelo taxi, v němž seděli dva muži, kteří nemohli znát jeho ani on je. Rozhodl se jít po ulici Général de Gaulle a zmizet v nejbližší stanici metra. Další plán si chtěl rozmyslet někde v klidu. V jednom okamžiku se ale zastavil. V protisměru přes ulici zahlédl pomalu projíždějící jemu tak známou limuzínu. Nezastavila, jen projela, a on věděl, že je to špatné. Že ho mají. Zhluboka se nadechl a vydechl a pomalu sahal po zbrani. Vtom za sebou uslyšel ženský hlas plný nenávisti a posměchu. „Giuseppe!“ Sklopil odevzdaně hlavu. „Si?“ „Giuseppe Guarrdi?!“ žena si ho evidentně vychutnávala. „Sì, losono!“ odplivl si a jen dlouhý stín, který sahal až k němu, prozrazoval, kde se postava za ním nachází. Znovu se nadechl a spojil v sobě všechnu sílu a zkušenost posledních padesáti let do této jediné, na kterou v okamžiku vsadil svůj spráskaný život. Dlouze vydechl a tasil. Ulicí se rozlehly tři krátce po sobě jdoucí výstřely. *** „Do prdele, slyšel jsi to?!“ vyjekl Adam a taxikář dupl na brzdy. Řidič vystoupil z auta a schovávaje se za dveře, vykukoval, co se to na křižovatce za nimi právě stalo. „Jedeme, jedeme, určitě to tady zase mydlí nějaký teroristi… dělej, chlape! Tak nastup… slyšíš?“ Taxikář něco zabrblal v arabštině a mávl nad Adamem rukou. Kolem nich projely vysokou rychlostí dva houkající policejní vozy a potom ještě jeden. Zabrzdily kousek od nich a po vteřině se spustila další střelba. Adam s Vidalem sklonili hlavy za sedačky a řvali na řidiče, ať nasedne a odjede pryč. Ten ale už dávno zmizel za rohem jednoho z domů. Lidé v ulici odbíhali pryč a křik a řev se rozléhal a sílil při každém dalším výstřelu. Vidal to nevydržel a vyběhl ven. Na Adama jen zakřičel. „Dělej, musíme odtud zmizet! Tak dělej, slyšíš?!“ Adam se ale příliš bál a nechtěl ty čtyři čtvereční metry plechového bezpečí opustit ani náhodou. „Běž třeba do hajzlu, Vidale… já se odtud nehnu, jasný?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511746