„No třeba ale ke mně trochu něco cejtí, nebo se mu líbím, ne?“ ozvala jsem se nejistě. Na opačným konci se ozvalo mohutný zafunění. „No, nemám pocit, že by z tebe byl na větvi. Ale jak chceš, tak si to užij.“ Pravda je, že moje city k Markovi se zdály bejt tak osudový, že se mi nechtělo věřit v jejich jednostrannost. Copak tohle není nějaký znamení? Je to osudový vedení? Či osudový zblbnutí? Dala bych všechno, abych zjistila, co si o mně myslí. Není to žádný ucho. Vím, že mu je třicet sedm let. Ale co je tohle za hry? Kdyby mě chtěl jen dostat do postele, toho už mohl docílit dávno. Pokud se mu nelíbím, proč tohle všechno podniká? Stala jsem se snad obětí nějakýho obludnýho experimentu? To vylučuju, protože mi to připadá jako naprostej nesmysl. Kdyby byl tak pošahanej, předpokládám, že by už někde dávno seděl ve svěrací kazajce. Nevím, co si o něm mám myslet. Moc by mi pomoh, kdyby mi řekl: „Nemám zájem“, prostě bych to brala jako fakt a nějak bych se s tím vypořádala. Sice blbě, ale asi by to šlo. Jenže takhle mám pořád pocit, že je tam nějaká naděje, a připadá mi, že zabředávám do čím dál většího marastu. Třeba se to večer rozlouskne a celej tenhle blázinec skončí. Asi po hodině jsem začala být trochu optimistická a jen co jsem dorazila do toho prťavýho azylu, začala jsem s velepřípravami na večer. Kurt se na nic neptal a jen mě zvědavě pozoroval. Mně se zdálo, že se čas zcela zastavil a že snad nikdy nebude devět. Asi stokrát jsem se převlíkla, a nakonec jsem zvolila krásný černý mini šaty a luxusní lodičky. Makeup jsem úplně vymazlila. No byla jsem fakt k sežrání. Mark by byl totální blázen, kdyby mi nepodlehnul. Ještě jsem se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511725