98
Judy Leigh
Molly doufala, že si vyzkouší všechno, po návratu do Anglie chtěla být v lepší kondici. Vyhodila kornout od churros do plechového koše s označením basura. Na zemi vedle něj si všimla vyhozeného kusu látky, byl celý zmuchlaný, ale měl krásně zářivé odstíny červené a žluté. Uvědomila si, že tady začíná pěšinka lemovaná dřevěnými sloupky. Molly se zastavila a naslouchala. Slyšela zvuk vln, které jako by si něco mumlaly. Byla téměř na pláži. Překročila nízkou palisádu a už se řítila po cestičce k moři. Vnímala, jak se jí nohy boří do písku. Měsíc nad její hlavou byl obrovský, zářil na pozadí spirálek oblaků na černé obloze a Molly cítila, jak ji to táhne k vodě. Zvrásněná hladina byla v neustálém pohybu a vlnky ozařoval proužek stříbřitého měsíčního světla. Na pláži byla tma a docela zima, takže si Molly přes sebe přehodila džínovou bundičku. Cítila měkký písek pod nohama a rozhlížela se. Snažila se rozeznat, co má kolem sebe. Pláž byla opuštěná. Po její levici se tyčily stíny útesů, jejichž silueta připomínala hory, a po pravici měla pomrkávající světla Calleblanque. A když se podívala před sebe, zírala na tmavou pláž přecházející do moře. Najednou dostala nápad. Zajde si zaplavat! Chvíli stála na jednom místě a rychle se zula. Napínala uši a rozhlížela se. Usoudila, že je na pláži rozhodně sama. Před očima jí vytanul obraz ze střechy, který se jim naskytl dnes odpoledne. Jak jejich soused nenuceně vylezl z vířivky, zdánlivě nahý, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Nemohla se dočkat, až ucítí na kůži dotek mořské vody. Ten pocit svobody byl velmi lákavý, a tak si dvěma rychlými pohyby stáhla tričko, džíny i prádlo, zmuchlané je hodila na písek, objala se kolem hrudi a poklusem vyrazila k šeptajícím vlnám. Nejdřív pocítila kolem kotníků ledový chlad, až hlasitě vykřikla překvapením a radostí. Běžela dál, dokud jí chladná voda neomývala kolena, pak stehna,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511656
Babičky na cestě za sluncem
99
byla zděšená, jak jí okamžitě mrzla chodidla, ale nakonec, než se nadála, plavala v moři. Voda jí olizovala kůži a Molly měla najednou pocit, že ji všude lechtá. No jistě, koupel ve studené vodě je velmi dobrá na krevní oběh. Tloukla kolem sebe rukama a divoce kopala nohama, protože ji vlna trefila přímo do obličeje a slaná pěna se jí dostala do pusy i do nosu. Neplavala v moři mnoho let a zapomněla, jak je to náročné. Molly se převrátila na záda, zírala na stříbrný disk měsíce a všimla si, že jsou na něm opravdu prohlubně jako díry v sýru. Noční obloha byla úplně černá, krom šmouh mraků, které temnotu mírně prozařovaly. Vznášela se na hladině, nechala se nést, vlny ji plácaly do obličeje a ona radostně z plných plic vyřvávala svoje oblíbené „I Still Haven’t Found What I’m Looking For“. Cítila se šťastná, nadnášená vodou, ovinutá sametovou oblohou nad sebou, rozjařená čirou radostí z toho, že je ve Španělsku. Cítila, jak ožívá, jako by jí na kůži šumělo vzrušení. Zavřela oči a chvíli se nechala unášet nazdařbůh a prozpěvovala si. Čas plynul, pořád se nechávala houpat a najednou si uvědomila, že už skoro necítí prsty na nohou a na rukou, a tak váhavě začala dělat ve vzdouvajících se vlnách tempa a vracela se ke břehu. Vzápětí už stála a cítila studený vzduch na kůži a vodu u kotníků a po chvilce běžela plnou parou k pláži. Měsíc se schoval za mraky a všechno najednou potemnělo. Molly zamrkala, zastavila se, rozhlédla a klopýtala dál s rukama před sebou. Snažila se ve stínech rozpoznat hromádku svých šatů. Došla k místu, kde si myslela, že má džíny a bundu, ale byla to jen tmavá kupička oblázků. Molly nehybně stála, celá v rozpacích. Její šaty zmizely. A pokud ne, rozhodně je nedokázala najít. Chodila po pláži, všude je marně hledala. Naskakovala jí husí kůže a přemýšlela, co si počít. Je sama na kraji tmavé pláže, kousek
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511656
Judy Leigh
100
od silnice a dočista nahá. Zastavila se a zvažovala, jaké má možnosti. Nakonec se přikrčila za nízkou palisádu z kulatin vedle chodníčku jako stalker a nakukovala na ulici osvícenou měkkým světlem. Po chvíli spatřila, jak se k ní blíží nějaký pár, starší muž a žena. Mluvili tiše španělsky. Když se přiblížili na její úroveň, zavolala zpoza palisády zoufale: „Disculpe… haló, promiňte…“ Dvojice se zastavila, zmatená divným hlasem, který jako by doléhal bůhvíodkud. Oba se rozhlíželi, nervózně se k sobě tiskli. Molly s omluvným úsměvem vystrčila hlavu nad palisádu a zamumlala: „Ach, prosím, můžete mi pomoct? Ztratila jsem na pláži šaty – la ropa…“ Muž na Molly jen zíral – měla promáčené vlasy a culila se jako blázen – a pevně sevřel manželku za ruku. Molly slyšela, jak žena zalapala po dechu, ruka jí vylétla k hrdlu a zašeptala „madre de dios“, rychle se odvrátila a oba energickým krokem chvátali pryč – tiskli se k sobě, hlavy měli sklopené a znepokojeně si cosi povídali. Molly sledovala, jak odcházejí. Pak kolem ní prosvištěl cyklista, něco na ni křikl, ale slovům v té rychlosti nerozuměla. Molly raději couvla dál za palisádu a celá se třásla. Myšlenky jí divoce vířily hlavou. Zkusí ještě jednou najít své šaty. Obezřetně se vrátila na pláž a ve tmě ji prohledávala. Lezla přitom po čtyřech. Její oblečení přece muselo někde být! Ale po deseti minutách marného hledání všemi směry už měla dlaně i kolena samý písek, a tak svou snahu vzdala. V poraženecké náladě se nejistě vracela zpátky k palisádě. Pokradmu se plížila jako šelma na lovu a schovávala se ve stínu. Vlhké vlasy ji na ramenou studily, až jektala zuby. Nakonec si vzpomněla, jak vyhazovala kornout od churros, a napadla ji možná šílená myšlenka – byla ovšem tak zoufalá, že by zkusila cokoli. Když viděla, že kolem nikdo nejde ani Ukázka elektronické knihy