kopali a Tom někdy cestoval po celé posteli, takže se kolikrát ráno vzbudil a měl nohy tam, kde měl večer hlavu, ale i tak to mělo svoje výhody. Třeba když se Majda v noci už zase vzbudila, protože se jí zdálo něco hnusnýho, nebo večer nemohla usnout, třeba před písemkou. Vždycky bylo tak uklidňující slyšet bráchovo oddychování. To, že vedle ní někdo je, že není sama, bylo super. Jo, Gábina, ta se má, Meggie jí prý kolikrát spí v posteli, to musí být něco, cítit kočičí teploučko, kdykoli se probudí, a pak to pře dení… A ráno za ní hned běží s míčkem a chce si hrát, sibiřky totiž milujou společnost. „Tak všechno nejlepší! Krásné narozeninové ráno, koťátka!“ Ve dveřích stála máma, hned za ní táta a usmívali se. „Jé, díky!“ usmála se Majda taky, vyklonila se z palandy a objala mámu, co to jen šlo. A to už na dolní palandě zahlédla bráchovu rozvrkočenou hlavu, vykoukla zpod peřiny, a brácha taky dostal jednu pusu a hned i druhou, pak se otočil nahoru a zakřenil se na Majdu. „Tak si taky popřejte navzájem…“ vybídl je táta a máma jako obvykle dodala „… a teď se vzájemně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511572