„Sedm…“ To je ale krásné odpoledne, pomyslel si zlatý retrívr. Vždycky je fajn, sednout si u… Jeho povídání si pro sebe pomalu odeznělo, když mu poklesla víčka.
HUGO POMALU OTEVŘEL oči. Nepamatoval si, jak usnul, ale věděl, že právě takhle začínají ta nejlepší schrupnutí. „Promiň, Vafle, asi jsem potřeboval menšího šlofíka… Vafle?“ Hugo se otočil a viděl, že štěně vedle něj nesedí. Vstal a rozhlížel se po domě. „Vafle? Kde jsi? V počítání aut jsi asi vyhrála.“ Jenže jeho sestřička nebyla v obýváku ani v kuchyni. A taky ji necítil. Zaštěkal nahoru do patra, ale bez odezvy. Kde může být? Vyběhl rychle psími dvířky na dvorek. Podle polohy slunce na obloze odhadoval, že spal asi tak hodinu. Otočil se k brance a v šoku zalapal po dechu! Byla otevřená a byla o ni opřená násada od koštěte. Ajaj.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511512
8. KAPITOLA
A lionté. Ajaj. Ajaj. Ajaj.
JAJ, POMYSLEL SI King dnes už asi tak po mi-
Byl teď v prádelně obklíčený kruhovou ohrádkou.
Uběhla asi hodina od… incidentu. Čůracího incidentu. Případu počůraného interiéru. King si nebyl jistý, jak to nazvat, ale věděl, že to neměl dělat. Zůstat zavřený v pokoji se všemi svými hračkami nebylo příjemné, ale být zavřený v prádelně s žádnou z jeho hraček bylo ještě horší. King věděl, že je na hanbě, a věděl, že si to zaslouží. Najednou uslyšel zaškrábání na síti na okně. „Pst! Hej! To jsem já!“ King se otočil a uviděl za oknem Huga, který stál na klimatizační jednotce a šeptal skrz síť. Ajaj, pomyslel si zase King. I když byl nadšený, že vidí svého kamaráda, pamatoval si, že naposled, když se 99 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511512
takhle Hugo ukázal za oknem prádelny, to vedlo k pěkně divokému dobrodružství. A King si nebyl jistý, jestli má teď na něco takového náladu. Jenže Hugo nebyl ten typ, co by sám od sebe utíkal z domu. Něco se musí dít. „Ahoj, Hugo,“ zakňučel. „Potřebuju tvou pomoc!“ začal retrívr, ale potom změnil tón. „Počkat. Co se ti stalo se srstí? Zase ses motal kolem sekačky na trávu?“ „To je můj svatební sestřih,“ odpověděl King. „Nevíš, jak to udělat, aby mi srst zase dorostla? A co tu vůbec děláš?“ „To Vafle,“ řekl Hugo se vzrůstajícím znepokojením v hlase. „Je pryč! Nevím, kam šla, a bojím se o ni.“ Hugo se náhle zarazil a zavrtěl hlavou. „Tak moment, proč jsi zase tady?“ zeptal se kamaráda. „Něco jsi provedl?“ King se zhluboka nadechl a šel s pravdou ven. „Jo, já jsem se tak nějak, trochu, asi… určitě vyčůral na Jinův tablet. Víš, ten obdélník, co se rozsvítí…“ „Cože?!“ Hugo byl v šoku. „Já vím, já vím. Bylo to špatné. Já byl prostě hrozně naštvaný a v tu chvíli se to zdálo jako nejlepší nápad. Chtěl jsem hájit svoje teritorium. Měl krabici s věcmi na mém pelíšku! Toho tabletu jsem si nevšiml. Prostě jsem vypustil pořádný proud. Čůral jsem jako profík, úplně po celé…“ 100 Ukázka elektronické knihy