Neila Erik viděl jen málo. Italský mladík se mu vyhýbal, a pokud se náhodou potkali, míjel ho s mrzutýma, sklopenýma očima. Erik si s Neilem nedělal velké starosti, ale Thomas Gordon, který pochopil motiv, který Neila vedl k prozrazení jeho objevu sadových radovánek, Kilmeny bez obalu řekl, že si musí na něho dávat pozor a být k němu odměřená. „Byla jsi k tomu chlapci příliš laskavá, děvče, a on se stal troufalým. Musí se naučit, kde je jeho místo. Nevěřím, že jsme z něj všichni udělali víc, než jsme chtěli.“ Většinu idylických hodin Erikova dvoření však strávila ve starém sadu; jeho zahradní konec byl nyní divočinou růží – růží rudých jako srdce západu slunce, růží růžových jako ranní červánky úsvitu, růží bílých jako sníh na horských vrcholcích, růží plných poupat a růží v poupatech, které byly sladší než cokoli na světě kromě tváře Kilmeny. Jejich okvětní lístky padaly v hedvábných hromádkách podél starých cest nebo ulpívaly na svěžích travinách, mezi nimiž Erik ležel a snil, zatímco mu Kilmeny hrála na housle. Erik si slíbil, že až se stane jeho ženou, bude její úžasný hudební dar maximálně rozvíjet. Zdálo se, že její vyjadřovací schopnosti se každým dnem prohlubují a rozvíjejí, že rostou tak, jak roste její duše, že nabývají nových barev a bohatství z jejího zrajícího srdce. Pro Erika byly všechny dny stránkami inspirované idyly. Nikdy se mu nezdálo, že by láska mohla být tak mocná a svět tak krásný. Přemýšlel, jestli je vesmír dost velký na to, aby pojal jeho radost ze života, nebo jestli je věčnost dost dlouhá na to, aby ji mohl prožít. Celá jeho existence byla prozatím ohraničena tím sadem, kde se dvořil své milé. Všechny ostatní ambice, plány a naděje šly stranou v honbě za tímto jediným cílem, jehož dosažení by tisíckrát umocnilo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511413