Ulice za branami namgjalského kláštera vedla dvěma směry. Směrem dolů do Himálajské literární kavárny, a na druhou stranu kolem zahrady se solitérním cedrem u domu s pečovatelskou službou. Dál ve stejné ulici ale už v jiném, spíš předměstském prostředí bylo místo, které jsem moc ráda navštěvovala. Byl to nádherný dům na konci klikaté příjezdové cesty, celkově velmi pozoruhodný, a navíc plný všelijakých výklenků, skulin a škvír, které my kočky tak rády prozkoumáváme. Dům číslo 21 na ulici Tara Crescent byl rodinným sídlem Sereny, Sida – což je zkráceně Siddhártha – a jejich dvouletého Rišiho. Sidova dcera Zahra z předchozího manželství, ke které jsem od prvního okamžiku, kdy jsme se potkaly, měla nejblíž ze všech, studovala v současné době psychologii na univerzitě v Oxfordu. Motala jsem se kolem Sereny se Sidem od samého počátku jejich společného života. Zažila jsem je oba, jak se potkali ve stejném kurzu ve Škole jógy psa s hlavou dolů. Sledovala jsem, jak se Sid Sereně dvoří – ze sloupku u vrat bývalého Sidova bydliště na Bougainvillea Street číslo 108, což byla velkolepá ale poněkud neosobní stavba, kousek od jógového studia. Nepůsobila ani jako rodinný dům, spíš jako sídlo nějaké instituce. Byla jsem svědkem Serenina překvapení, když zjistila, že ten tichý a pohledný muž, ke kterému ji to přitahovalo, nebyl nikdo menší než mahárádža z Himáčalpradéše – který ovšem dělal, co mohl, aby se na to nepřišlo, protože byl od přírody diskrétní. Vnímala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511327