Martin Hašek Doprovodné řeči k Morgensternovi
K rozhodnutí překládat poezii konkrétního básníka vedou rozličné motivace. Počátky mých morgensternovských překladů (přesněji části jeho díla obvykle označované jako „šibeniční poezie“, raději mám však termín „groteskní lyrika“), systematičtěji vznikající s kratšími či delšími přestávkami v posledních asi deseti letech, lze v jistém smyslu spatřovat již v mládí. Tehdy jsem se s Morgensternovými básněmi začal seznamovat v překladech Josefa Hiršala a i později se k nim průběžně vracel. Ovšem při čtení se stále více vkrádal určitý nesoulad, jenž mě nasměroval k originálům. Jejich prostřednictvím se přede mnou začal otevírat svět, který mi byl mnohem bližší než ten „zprostředkovaný“. A protože jsem chtěl tento svět dále sdílet se svým okolím, začal jsem vybrané básně překládat. Tehdy jsem kromě Hiršalových znal jen několik překladů Emanuela Frynty a měl potuchy o překladech Egona Bondyho. Ještě jsem nevěděl, že pokusů o převody do češtiny bylo výrazně více (s nimi jsem se seznámil až později). Vlastní překlady mě přirozeně vedly k hlubšímu studiu Morgensternovy poezie: hlavním východiskem (spolu s některými díly sekundární literatury) se stala devítisvazková kritická edice Werke und Briefe (Dílo a korespondence), vydávaná v letech 1997–2018 stuttgartským nakladatelstvím Urachhaus (první tři svazky zahrnují poezii). Existence kritického vydání byla důležitým motivem k rozhodnutí pustit se do nového ucelenějšího překladu, neboť umožňuje překladateli zprostředkovat českému čtenáři nové vhledy do vícekrát překládaného díla (i v „objektivnějším“ smyslu, než je vidění překladatele). U nás i v zahraničí je totiž Morgensternova groteskní lyrika stále nejčastěji vnímána (tedy i překládána) na základě klasické souhrnné sbírky Alle Galgenlieder (Všechny šibeniční písně, 1932), která obsahuje jak dvě sbírky vydané autorem, tak řadu (rozsahem víc než polovinu) básní z pozůstalosti – jejího uspořádání a ediční činnosti se ujala Morgensternova žena Margareta, přičemž některé zásahy se jeví problematicky. Ke sporným patří zejména přeskupování dříve vydaných sbírek (především těch vydaných ještě autorem), řazení některých pozůstalostních básní, občasné úpravy jejich názvů a v několika případech i samotných textů. V principu měla i většina pozdějších německých souhrnných vydání sbírku Všechny šibeniční písně jako základ a doplňovala ji o básně z jiných zdrojů. Nedocházelo tak k reflektování uvedené problematičnosti. 96
|
Nova et vetera
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511303