Ráda bych pokrčila rameny, leč spatřuji mraky zahalující měsíc a myslím na děvčátko. Jak na ně nemyslet, vstřebala jsem ho a k nejzazšímu obzoru svého bytí uskutečňuji sny toho tvora. Až teď, záludné hvozdy odlétají s hřmotným máváním křídel. Máte komáry nechat chodit ke mně, napijou se mé krve, aby v bitevním ohni zkřížili svoje sosáky s nervy motorismu, jako ten, který přestál.
DĚJSTVÍ VI.
Jenomže stojíme před genetickou revolucí a skoro vše vypráškováno a vás i mne svírá ta strašlivá úzkost. Dostali jsme se přeci často ze zoufalých situací, a přece se nikdy nebojíme jako teď, když jsme nuceni vidět naši opuštěnou věčnou budoucnost. Přiznávám se, že stojím těsně vedle sebe, vyloupnutá ze svých čtyř i více podob, a myslím na čerstvý vzduch.
DĚJSTVÍ VII.
Nikoliv na mou věru. Vrátím se za týden, přijedu večerním vlakem, hlavu budu mít plnou věčného soudního šikanování a nenávistí, mateřských či otcových rad. Proklínat ubohost bezbranných dítek skloněných nad lampami, které jim nemají svítit do očí; příšerný dědictví genů mrazí v celém těle, až se otřásám. Je i tohle moje vina? „Fata regunt homines. Ano, ano, kódy vládnou lidem, kteří jsou jejich poslušnými otroky.“ Musím sázet brambory, a nebude je jísti jen jediné dítě, sežere je onen neviditelný řetězec biologie ukrytý pod heslem touha?
97
E VA Š VA N K M A J E R O VÁ : h r y a s c é ná ř e
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511290
otrok Jsem prakticky spokojený jen při tréninku. Tlápl jsem si na tretru, když mě předběhli klonovaní Bulhaři, chtěl jsem je pak bacit kladivem. Vzpomínám si i na ledacos z toho evropského válčení mezi dvanácti provazy, nicméně se nakonec podšívka vracím ke svému původnímu tréninku a tréninku a tréninku. Nechci to dopodrobna statisticky vypočítávat, ačkoli počítám dobře, protože jsem inženýr. Jenže jsem výhonek zalévaný potem. Výkvět. Dělníček života. profesor sekera Říkám, Otroku, sakra, chlape, my víme, že máš silný úder, ale zkus to bez přemítání a rvi všechno silou a nech si páru na nejlepší zápasy. malířka (Stojí na římse a buší rukou do okna.) (Buší.) otrok Slyším klapot. Koňských kopyt. malířka (řve) Otevřete, otevřete! Miluji riziko. Chci vás varovat. otrok (Přiblíží se k oknu.) profesor sekera Nech toho. malířka Otevři, ty tele, otevři vokno. profesor sekera Ani hnout (celkem klidně nenásilně). 98
E VA Š VA N K M A J E R O VÁ : h r y a s c é ná ř e
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511290
otrok (Pohybuje se sem a tam.) (Je nervózní.) Jsem svobodný, jsem svobodný, protože jsem silný. (Po cestičce vedoucí od stráně přichází h e l g a .) helga Prima ráno, chlapci. otrok Jo, jde to. helga Mluvila jsem s profesorem, že nás brzy opustíš. otrok (krčí rameny) Přijdou jiní a bude jich mnoho… helga Jak dlouho jsi ještě tady? (Tohle byla pro otroka záhada, vždyť prožil zde dějství druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté a nyní sedmé. A přece to bylo tak podivuhodně rychle, jako by přišel před týdnem. Nepamatuje si nic, a to často přemýšlel nad událostmi, které se staly za jeho pobytu na jevišti. Splývaly mu v jednu nepřetržitou hroudu, jako by mezi nimi nebyl vůbec žádný časový prostor.) helga Čeká tě beseda, Otroku, trochu se projedeš na jih. Taková… jakási maturita. Budeš mít dost peněz na cestu, ale zatím nebudeš měnit auto ani nebudeš vozit papíry, v tom je právě vtip té maturity. 99
E VA Š VA N K M A J E R O VÁ : h r y a s c é ná ř e
Ukázka elektronické knihy