„Je nechutné, jak mluvíš, Steve. Slyší tě celé patro.“ Těžce dýchá a nezdravě sípe. Naprázdno natahuje z nezapálené dýmky a zuřivě se přitom škrábe na hlavě. Povídá mi, že má „hromadu problémů, Mikey, víc, než si myslíš, a teď už vypadni!“. Snaží se zapadnout do bytu, ale protlačím se mezerou ve dveřích za ním. Do nosu mě praští horký kyselý odér, až mi vytrysknou slzy. Na zemi se na vlněných dekách rozvalují tři postavy, jedna je kostnatá žena neurčitého věku. Vypadá, že zařezává, stejně jako pomačkaný chlápek vedle ní v čapce s nápisem Oddělení správy newyorských parků, zpod níž vyráží pár trsů bílých vlasů. Na dece vedle leží chlap jak hora. V jedné ruce má zapálenou newportku a v druhé lahev piva. „Rád bych ti představil svoje kamarády, Mikey. Jsou to dobrý lidi. Solidní. Skamarádil jsem se.“ Steve mě hrdě představuje Juniorovi, který, jak tvrdí, hrával na Lincolnské střední fotbal. „Útočník, hustej pálkař, hvězda, Mikey.“ „Zdarec,“ povídá Junior a nabízí mi lok ze své lahve. Odmítnu. Steve ji čapne a důkladně si přihne. Jen září: dokonalý hostitel. „Vypadá to, že tu tvoji kamarádi bydlí, Steve.“ „Jsou tu na návštěvě. Návštěva! Návštěva! Vím, co si myslíš, bratříčku, ale naprosto se pleteš. Nechtějí mi ublížit. Nejsem žádná jejich zasraná morální povinnost, jejich přítěž, jako pro tebe. Jsem jejich přítel. Jejich přítel. Už jsi někdy slyšel o dobrovolně projevovaných citech, bráško? Asi ne. Znervózňuje tě to.“ Dá se do toho svého obhroublého smíchu nesmíchu a horečně, ale bez zadrhávání, mluví dál. „Neříkám, že jsi duševně nemocný, Mikey. Ale vždycky jsi byl tak osamělý, a když jsi osamělý, může ti do hlavy vlézt kdejakej příšernej děs. Musíš se naučit důvěřovat lidem. Nestojí ti vždycky v cestě. Nesnaží se tě vždycky jenom obrat a vyjebávat s tebou. Někdy se i rozdělí. No jo, fakt.“ Přes věci Stevovy „návštěvy“ a jeho hromady knih, špinavého prádla, plechovek od tabáku, drobáků a krabiček s odznaky z dávno zapomenutých volebních kampaní („Beame je jednička!“) je takřka nemožné odvážit se dál do bytu. Polohovací křeslo je otrhané na kovovou kostru s výpletem. Steve nakonec prolomil
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511277