„Dneska vás čeká schůze rady. V jednu hodinu. Potom máte telekonferenci s viceprezidentem izraelské společnosti HAVAR.“ „Uděláte mi kávu, prosím.“ „Jistě, pane Timosene.“ Anna pokorně přikývne hlavou a mizí v nenápadné kuchyňce na konci chodby. „Svene,“ zdraví ho Arne Jakkolsen, který má kancelář hned naproti. „Pane Jakkolsene,“ pozdraví a odchází do své kanceláře. Jako by něco chtěl. Nemám chuť se s ním vůbec bavit. Není to člověk, se kterým bych se někdy mohl přátelit, pomyslí si Sven. Posadí se za svůj stůl a očekává příchod své asistentky Anny, která je světlem této společnosti. Hodná, pokorná, neumí říct ne, ale nikdy neslyšel, že by své kolegy pomlouvala. Dělá svojí práci, a mnohdy zůstává do večera. Proto jí platí bonusy, o kterých společnost neví. Kdyby se to dozvěděli, hned by si mysleli, že s ním musela spát, protože nikomu by nedal takový bonus. A to spolu nic neměli. Ω Stadion Boldklubu Vejle, 11:02 K vchodu do areálu fotbalového klubu míří žena s kočárkem. Muž v černozelené bundě jí otevírá branku. „Neseš mi oběd?“ „Ovšem.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511268
„Ernielo, ty jsi ta nejúžasnější žena, kterou jsem mohl potkat,“ pochválí jí muž. „Aspoň víš, co ve mně máš, Ralfe.“ „Já to vím,“ přikývne. „Co náš malej?“ „Má se dobře. Před chvílí usnul.“ Hm! „Musím ti něco říct, Ralfe,“ nakloní se k němu. „Je to tajné?“ „Ano.“ „Taky tě miluji,“ šeptne a políbí jí na tvář. „To jsem ti nechtěla říct.“ „Ne?!“ ucukne. „Ale miluji tě, to je jasný, ale tohle, co ti řeknu, je fakt něco velkého.“ „Okej. Povídej!“ „Včera jsem tu viděla chlápka v nóbl hadrech. Držel kufřík a potřeboval ho někam schovat. Zřejmě utíkal před poldama.“ Oh! „Poradila jsem mu, aby ho strčil do jednoho z těch boxů,“ ukazuje rukou do míst, kde se nachází řada stejných úložních prostorů, kam mohou dát fanoušci osobní věci. Aha! „Nechápeš to?!“ „Co?!“ „Získej ten kufr a zjistíme, co v něm je.“ „Ale, proč bychom to dělali, Ernielo?!“ diví se Ralf. „Protože to bylo něco důležitého a to znamená jen jedno. Prachy!“ Mne si prsty před obličejem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511268
„Jo.“ „Vidíš, že to chápeš. Najdi ho a zkusíme na tom vydělat.“ „Ale co když…“ „…jdi!“ šťouchne do něho. „Teď?“ „A kdy jindy? Dneska se nehraje, ani netrénuje!“ „Ty máš přehled?!“ diví se Ralf. „Jistě!“ přikývne. Chudák Ralf ani netuší, že to dítě v kočárku není jeho, ale jednoho z místních fotbalistů. Erniela byla hodně přátelské děvče a opravdu jich vystřídala hodně, než přišel okamžik, kdy se musela usadit. Ten okamžik přišel před rokem, když zjistila, že je těhotná. Neměla tušení, kdo je otcem. Moc dobře však věděla, že nikdo z těch fotbalistů si jí nevezme, tak uhnala Ralfa Sedersena. Nedalo jí to ani moc práce. Ralf po ní koukal už dříve. Takže to byla jen otázka načasování, kdy s ním půjde na rande. Erniela netrpělivě postávala s kočárkem u otevřené branky a čekala na svého muže. „Je to ten kufr?“ ukazuje Ralf podle něho drahý kožený kufřík. „Jo, ale neukazuj ho takhle, sakra!“ okřikne ho a ukazuje do úložného prostoru modrého kočárku. „Snad mě nikdo neviděl,“ strachuje se Ralf. „Běž vymazat záběr z kamer!“ nařizuje mu. „Já jdu domů a zjistím, co je v něm. Až přijdeš domů, povíme si.“ Ralf kývl. Erniela otočila kočárek a vyrazila k hlavní silnici. Pak se vydala, co nejrychleji domů. Hořela nedočkavostí, co je uvnitř. Vidina peněz jí zatemnila mozek.
Ukázka elektronické knihy