zbavit. Lze jej pouze krotit, balamutit a smlouvat s ním. Proto bychom se měli snažit nepěstovat si naše vlastní démony, aby nám jednou jako obrovité kapradiny nepřerostli přes hlavu. Pravděpodobně jste už uhodli, že v Gautamově klášteře nemá zlo, a vlastně ani dobro, pokud mu rozumíme jen jako protikladu zla, žádné místo. Klášter je místem světla a nesmírné moci, která vše přesahuje. Proto každý, kdo do kláštera vkročí, v jistém smyslu svlékne kůži a odhodí všechny zásady, myšlenky a pravidla, která byla tolik důležitá na Zemi. Ne každý je však připraven na to, co následuje poté. Bez staré kůže se mu zdá vzduch příliš ostrý, světlo příliš horké a slova příliš hlasitá. Taková je cena za vhled, kterého se člověku pobytem v klášteře dostane. Lidé v něm však přese všechno nepřestávají být lidmi, jak ukazuje například mýtus o plátnu a obrazech.
Zv láštní host Jak je již známo, klášter občas navštěvovali lidé, zvláštní lidé toužící po duchovních prožitcích. Někteří byli na tyto prožitky připraveni lépe a dokázali je plně vychutnat, někteří byli nezralí a museli klášter opustit, aniž by zakusili svit opravdového slunce. Jen se mohli chvíli hřát v jeho odlescích. Jedinkrát se ovšem stalo, že byl klášter poctěn návštěvou neočekávanou, jež se naštěstí později ukázala jako návštěva velmi vítaná a potřebná. Strýci Gautamovi trvalo poměrně dlouho, než si uvědomil, že i v klášteře je obklopen lidmi. Lidmi moudrými a uvážlivými, ale přesto pouhými lidmi, kteří jen zřídkakdy dokázali plně porozumět slovům svého učitele, či si je dokonce vychutnat. Strýci to došlo ve chvíli, kdy promlouval ke skupině nejmladších mnichů. Hovořil tehdy
96
|
97
|
Z v l á š t n í
h o s t
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511262