98
Lauren Layneová
„Zlato, svěřuješ se mně. Svěřuješ se své sestře. Tohle je jiná situace.“ Zdůrazní každou slabiku toho slova. „No… něco na tom bude,“ připustím. „Samozřejmě,“ zhluboka si povzdychne. „Já sama jsem měla taky dva přátele na lechtivé dopisování.“ „Vážně?“ Nakloním se k ní a pořád žasnu, že přestože znám May už hodně dlouho, stále neznám zdaleka všechna její tajemství. „No jo. Jednoho za vietnamské války, ale když se vrátil domů, oženil se s jistým slušným děvčetem a odstěhovali se do Jersey.“ Ukáže mi palec dolů a odfrkne si. „Ten druhý byl ze San Francisca. To mi bylo skoro dvacet. Jeho dopis byl určený Janet od vedle – to byla hrozná holka. Seznámili se na letním táboře. Zdál se mi pro ni až moc dobrý, tak jsem mu odepsala sama, a začal si dopisovat se mnou místo ní.“ „A co bylo pak?“ Zuby si stáhnu olivu z párátka. „Zemřel. Při lodní nehodě.“ Zamrkám. „To nejsou hezké příběhy, May.“ „Určitě jsou. Jen nemají šťastný konec. A o to jde, mladá dámo. Tyhle flirty na dálku jsou milé a příjemné, budeš si je pamatovat, ale nejsou skutečné. A když si začneš říkat, že jsou, je načase je uložit k ledu, protože to je jenom fantazírování. A fantazírování ti v noci nezahřeje postel ani ti nenabídne rameno, o které se můžeš opřít, když budeš mít trable s obchodem, jako máš právě teď – ale sakra! Zapomněla jsem odkrýt ty lasagne.“ May popadne chňapky ve tvaru žraločích hlav a věnuje se lilkovým lasagním. Povzdechnu si. Má pravdu. A moc se mi nelíbí, že má pravdu. Zatím se mi ta věc se Sirem ještě úplně nevymkla, mám ji pod kontrolou, abych tak řekla, ale už si nemyslím, že je to úplně neškodná záležitost. Trochu moc často na něho myslím. Začínám si říkat, jestli se kvůli tomu neuzavírám před jinými
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511255