tě je teď bohatý a schválně se jí vyhýbá, přitom ona by ho o peníze nikdy nežádala! Sestřenka se jala okamžitě vysvětlovat, že to tak není, že se jen táta ujal cihelny u nich na vsi a kvůli práci neví, kam dřív skočit. „Ahá,“ trvala na svém stará dáma, „on teď nemůže na krok z práce?! Dřív u nás byl pečený vařený, zadarmo se nechal krmit, a ještě si odnášel do foroty!“ Tetina tiráda sestřence očividně nedělala dobře, tvář jí hrála všemi barvami. Však se do toho vložil Motýl a omlouval tchyni: už má svoje léta a občas se jí stane, že neví, co říká. „Ale já jí nic nevyčítám,“ prohlásila sestřenice, „dyť má recht, nás bylo tehdá doma hafo, doby byly zlý a my přežívali hlavně kvůli její štědrosti.“ Pak se na ni obrátila: „Maj pravdu, teta, táta za váma opravdu dlouho nebyl, ale poslal mě, že máme v obci za deset dnů chrámovej trh a bude i divadlo. Mám vás pozvat jeho ménem.“ „Kam já bych chodila? Ve městě máme kabaretů celé ulice, a já, která ani ten lístek nekupuje, se mám trmácet až k vám do vsi?“ „Ale to se s operou pod širým nebem nedá srovnávat, teta! Navíc teď, když už na to máme, by vás táta rád trochu rozmazloval.“ „V tom případě ráda přijedu, ale strejdu pozveš taky, ano?“ Sestřenka zbledla ve tváři a podívala se zmateně na Motýla. „To nic,“ těšil ji Motýl, „ona je teď taková, rozmlouvá s živými i mrtvými.“ „Ale samozřejmě,“ prohlásila sestřenice, „strejda ať přinde taky.“ „Skvělé! A teď, chlapče, zajdi na ten hrob a domluv sousedům, jinak se mnou tvůj tchán nikdy do žádného dívadla nepůjde.“ Motýl nebyl proti, pouze navrhl, aby si sestřenka po cestě orazila, ona chvíli odmítala, ale nakonec si dala říct, nepohrdla ani pár laskominkami. Když trochu pookřála, rozhlížela se s nadšením kolem sebe a vyptávala se, co všechny ty věcičky stojí. Těsně před odchodem si ji stará paní ještě zavolala na slovíčko, Motýl na ni čekal na dvoře. Když konečně vyšla ven, byla rudá jako rak. „Co se děje?“ chtěl vědět Motýl. „Ále, chtěla vědět, estli užívám ten lektvar, co mi dala Byčka, estli nejsem náhodou v tom a estli dbám na to, aby můj starej moc nechlastal… Když já se hrozně bojím, ani ne kvůli porodu, spíš proto, aby to děcko nebylo pro vás moc hloupý, že vám jako bude dělat vostudu.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511251