97
Krakonoš má divné proporce a takhle špičaté nehty přece starým lidem nerostou... „Mně se nejvíc líbí tudlencta chalupa,“ osmělil se Albert a ukázal na obraz s roubenkou a jasanem. „Ta stojí tady kousek odsud. Klidně vám ji ukážu. Je tam i dobrej hostinec,“ řekl Schnabel a oběma mužům se ulevilo. Měli cíl, hotel Zur Stadt Eger, a mohli nechat kumšt kumštem. Byl krásný slunečný den, možná poslední záblesk babího léta. Hotel stál u koryta řeky a hostinský vynesl ven židle a stolky, proč by na chvíli neposeděli? „Támhle bydlí můj otec,“ ukázal Schnabel na honosnou vilu. „A támhletím směrem je jeho porcelánka, vyvážíme po celé Evropě.“ Vtom se Desnou rozezněly hasičské trubky a vzápětí se rozhoukaly houkačky z nedaleké brusírny. Hollmann chtěl vyskočit ze židle, ale číšník dál obsluhoval hosty. Z kulatého tácu právě staršímu muži se dvěma malými dětmi servíroval pohár s malinami, a tak se Albert jenom nervózně zeptal: „Co to je?“ „Hlásí nám to, že je větší voda. Ale to není poprvý ani naposled,“ vysvětloval Schnabel a od sousedního stolku se zvedla rodinka, že se půjdou na tu velkou vodu podívat. Nejlepší výhledy jsou prý z kamenného mostu u Karnetova mlýna. „Nepůjdeme taky? Může to být zajímavý přírodní úkaz,“ navrhl Schnabel, jenže Albert zakroutil hlavou: „Co když se protrhla hráz nebo tak něco?“ „Víte, pane, před třemi roky jsme tady měli průtrž mračen a protrhly se nějaký hráze,“ odpověděl mu za Schnabela číšník s podnosem, „no a zmáčelo to tady pár kůlen, zalilo to pár polí, ale nějak jsme to přežili. Dyť teď ani moc nepršelo.“ Albert neřekl nic, jen upřeně pozoroval koryto řeky pod sebou. Tmavá horská voda v něm předla jako tkalcovský stav. Vtom se zachvěly koruny stromů a v dálce zavířil oblak prachu. Teď už Albert slyšel, jak to tam nahoře duní a praská. Nebylo to ani tak daleko a rychle se to blížilo, znělo to jako rychlík v tunelu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511132