NEODVRACEJ POHLED
97
VNITŘNĚ V POŘÁDKU
Rozhovor Michelangela s bohatou mecenáškou umění: „Mistře, jak přemýšlíte o sochařství?“ „Madam, v lidském duchu není nic, co by se již neskrývalo v kamenném kvádru. Mojí prací je, abych díky důvtipu a zručnosti probudil v kameni to, co v něm již je.“ V roce 1964 probíhala v newyorském parku Flushing Meadows Světová výstava. Bylo mi patnáct let, když jsem tehdy vstoupil do jednoho z výstavních pavilonů a uviděl sochu Piety ve vší její slávě. Byla obklopená tlačenicí lidí, kteří cvakali fotoaparáty, klečeli v modlitbě, tiše šeptali nebo si hlasitě sdělovali své vzrušení a údiv, které v nich tato socha probudila. Přestože byla velmi dojemná a vypadala jako živá, pamatuji si, že jsem se odvrátil od davu a vydal se napříč sálem, až jsem stanul před dalším Michelangelovým výtvorem nazvaným Otroci. Chovám v paměti třicet tři let starou vzpomínku na řadu umělcem pečlivě vytvarovaných postav. Po mé pravici stálo vedle sebe několik dospělých postav, vytesaných, ohlazených, vysvobozených přesnými údery mistrova dláta, jejichž kůže se třpytila a pulzovala, jako by dýchala životem, který vlil do kamene. Nařasené cáry šatů splývaly podél žil a struktury kamene, jako by byly z látky. Otrhaný oděv, s neochvějnou přesností roztřepený, visel v podmanivém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511090
98
SAKI SANTORELLI
gestu. Přijímal jsem vše očima, a nejen těma, a sytil se touto řadou vytesaných postav. Nalevo od těch dospělých stály dětské. První postavy byly jasně tvarované, po nich následovaly malé, hůře rozeznatelné tváře a těla pokrytá cáry. Všechny stály nehnutě a napříč staletími pohlížely na svět i do mě. Dávající znamení. Ve tvářích měly vepsané první údery, hrubost kamene, mistrův prvotní záměr naslouchat, z nichž se nakonec zrodila tvář v podobě jednoho oka, jednoho ucha, z poloviny dokončeného nosu, visícího v prostoru, zatímco druhá, neodhalená polovina zůstala uzavřená v kameni, obsažena „uvnitř“ tmavého kamene, z něhož se tato tichá, nehybná karavana vyklubala. Byl to jeden z těch okamžiků, které tak docela nechápeme, přestože jsou nám jaksi známé. Jeden z těch okamžiků, jež v nás potřebují po léta pomalu zrát, aby se proměnily v silné, neporušené kosti, v nichž se tvoří dřeň a podstata života. Jeden z těch okamžiků, které ležely stočené a živé hluboko v mém nitru a vsakovaly se mi do života, tvarovaly ho a podporovaly, až jsem si jednou od jednoho profesora dějin umění vyslechl onu výměnu mezi Michelangelem a dámou na začátku této kapitoly. Když mě slyšel na kurzu vyprávět svůj příběh, připravil si na další setkání citaci rozhovoru a uzavřel tak kruh, který se začal před více než třiceti lety. „V lidském duchu není nic, co by se již neskrývalo v kamenném kvádru.“ V každém z nás se skrývá génius, který je tisíci způsoby probouzen, broušen do aktuálního tvaru, pomalu leštěn do plnosti. Toto probouzení je zásadním poučením.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511090
NEODVRACEJ POHLED
Všímáte si, že probíhá i ve vašem životě? Co je ve vás probouzeno? Co se ve vás rodí? Jaké by to bylo přistupovat k vlastnímu životu a zapojovat se do života druhých s vědomím, že jsme z podstaty celiství, vnitřně v pořádku a potřebujeme být probuzeni, abychom se ukázali v celé smělé úplnosti? Jak by to zcela proměnilo tanec lékaře a pacienta? Jaký by z toho vznikl vztah, kdybychom na něj pohlíželi z tohoto úhlu pohledu a nekompromisně jej v něm udržovali?
Ukázka elektronické knihy
99