100
18. Překročení lidského stínu
zpracování. Tato logika jako by se od té klasické, tedy založené na lineárních, krokových úvahách, značně lišila a v mnohém ji překonávala. Vezměme si třeba takového kriketového či baseballového polaře, tedy hráče v poli. Pálkou odpálený míček k němu letí rychlostí 150 km/h. Chce-li polař vzdálený padesát metrů takový míček chytit, musí nejenom nashromáždit potřebné vizuální informace, ale také je vmžiku prohnat přes mozkový program, jenž řídí jeho motoriku a dovolí mu ihned přesně vystihnout dráhu letícího objektu. Kdyby hráč spoléhal na logiku postupných, po sobě jdoucích krůčků, jakými se řídí komunikace mluveným slovem, zabral by mu takový úkon možná i několik hodin, ne-li dní. Chceme-li lapit míček nebo se vyhnout skákajícímu predátorovi, neobejdeme se bez mnohem rychlejší, komplexnější odezvy. Uvažovat podle lineární logiky je sice elegantní, ale kdybychom na něco takového spoléhali v džungli, brzo bychom zemřeli. Před nástrahami prostředí nás chrání právě bleskovost našich instinktů. Veškerá zařízení od robotů až po váš laptop jako by stála na myšlence, že i těm nejvyspělejším strojům musí vždy cosi zásadního scházet. Postrádají jakousi kvalitu — snad duši, snad schopnost empatie —, bez níž nejsou s to překročit onu poslední překážku, která je od nás odděluje. Ve světě vědecké fantastiky se s tímto motivem setkáme velmi často. Nejslavněji ho ztělesňuje android Dat z televizního seriálu Star Trek: Nová generace, jenž ustavičně zápolí se snahou počínat si více jako člověk. Tento cíl považuje Dat za tu nejzazší metu. Asi by jej dost zklamalo, kdyby si uvědomil, že za jeho nezpůsobilostí k plnohodnotnému lidskému chování stojí záměr jeho tvůrců, posedlých lineárním logickým uvažováním. Dat se projevuje přátelsky, mnohdy přímo hrdinsky, a rozhodně nebudí žádné znepokojení. Obvykle však na nás takoví fiktivní, přátelští, poddajní robotičtí otroci — podobní lidem,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511088