NICOLE LOCKEOVÁ
vypité a zbývalo už jen trochu medoviny. Kdyby toho ona tolik snědla a vypila, nejspíš by se jí motala hlava, jestli by už nespala jako špalek. Na Eldrikovi pivo a medovina nezanechaly žádné následky. Že by mu mohla zkusit utéct, o tom ani nepřemýšlela. Ostatně – kudy? Dveře byly zamčené a okno zavřené. Než by ho stačila otevřít, ležela by svázaná na posteli a s roubíkem v ústech. To nechtěla riskovat. Ale mohla by zkusit vyjednávat. Neměla co ztratit. „Neber mě do Londýna,“ řekla tiše. „Prosím, rytíři, nech mě tady.“ Eldrik se na ni překvapeně zadíval. „Když mě pustíš, možná bych ti mohla nabídnout něco na oplátku.“ „Jestli mi nabízíš, že bys se mnou v noci ležela,“ ušklíbl se Eldrik, „dnes jsem ve výčepu už jednu takovou nabídku dostal. Nemám zájem.“ Cítila, jak v ní vzkypěl vztek. Nenabízela mu své tělo, avšak od muže, kterého tajně milovala, bolelo jeho odmítnutí jako rána bičem. Nahlas zavrčela: „Nelehla bych si s tebou, ani kdybys byl poslední muž na světě.“ „Čím chceš tedy zaplatit za svobodu, když ne svým tělem?“ pokrčil rameny. „Povíš mi jméno svého otce?“ „Možná bych ti mohla povědět něco ještě mnohem lepšího. Něco, co by mohlo zajímat tvého krále.“ Viděla, jak zpozorněl. To byla její chvíle. „Řekla jsem ti, že jsem tím, čím mě stvořil můj 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510912
ZRÁDNÉ SRDCE
otec. Učil mě od dětství. Pracovala jsem pro něj jako jeho špeh několik dlouhých let.“ „A jako jeho zabiják,“ pronesl s krutou upřímností. Přešla jeho poznámku mlčky. Místo toho pokračovala dál v tom, co se mu chystala navrhnout. „Znám mnohá tajemství. Některá z nich bych ti mohla prozradit. Nebo bych mohla… pracovat pro tebe. Být tvým špehem.“ „Nepotřebuji žádného špeha,“ namítl. „Vystačím si docela dobře sám.“ „Jsi moc nápadný. Moc velký. Já se dostanu i tam, kam ty ne, a nikdo mě u toho neuvidí.“ „Pověz mi raději o těch tajemstvích, která by mohla zajímat krále.“ „Nejdřív mi budeš muset slíbit, že mě pak pustíš. Musím mít nějakou záruku.“ „Tak to jsme dva. Nejdřív tajemství a já se pak rozhodnu, jestli je dostačující.“ Cressida zavrtěla hlavou. „Ne, nejdřív mi slib, že mě pustíš, rytíři.“ Eldrik sáhl místo slibu pro provazy a uchopil jedno z jejích zápěstí. „Co to děláš?“ vydechla. „Zítra nás čeká dlouhá cesta. Chci se trochu prospat a tebe přivážu zpátky k posteli.“ „Prosím, nedělej to.“ „Jsi příliš nebezpečná, lučištnice,“ řekl. „Nedáváš mi jinou možnost.“ Cressida si tiše povzdychla. „A teď si lehni. Ráno vyrazíme za rozbřesku.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510912
NICOLE LOCKEOVÁ
„Kde budeš spát ty?“ „Na zemi. Pro dva je postel moc malá. A jak jsem řekl, jednu nabídku už jsem dnes dostal.“ K čertu s tebou, Eldriku, zaklela Cressida v duchu. A k čertu s tou ženou, která se ti nabízela. Stočila se do klubíčka, zavřela oči, a zatímco se Eldrik uveleboval na podlaze vedle ní, přemýšlela, jestli nabídku té ženy přijal. Byl pryč dlouho. Celé odpoledne. Proto odešel? Proto ji tu nechal tak dlouho samotnou? Kvůli chvilce potěšení s některou z lehkých holek z přístavních krčem? Cressida už ho viděla, jak flirtuje s ženami. Když ho již coby dospělá tajně sledovala, byla dokonce svědkem toho, jak si pár z nich odvedl do svého stanu v některém z táborů. Nikdy však necítila tak silnou žárlivost, jako právě nyní. Teď by nejraději vyškrábala oči každé ženě, ke které by se jenom přiblížil. Eldrik ležel na zádech vedle postele, díval se do stropu a uvažoval o jejich rozhovoru po večeři. Přemýšlel, jestli myslela vážně, když mu navrhla, že by mohla pracovat pro něj. Jak by to vysvětlila otci? Zradila by ho? Pokud ano, jak by jí mohl Eldrik věřit, že jednou nezradí také jeho? Ušklíbl se. Ne, ovšemže jí nemohl věřit. Byla to lhářka. S někým jako ona se musel mít neustále na pozoru. 100 Ukázka elektronické knihy