NICOLE LOCKEOVÁ
vypité a zbývalo už jen trochu medoviny. Kdyby toho ona tolik snědla a vypila, nejspíš by se jí motala hlava, jestli by už nespala jako špalek. Na Eldrikovi pivo a medovina nezanechaly žádné následky. Že by mu mohla zkusit utéct, o tom ani nepřemýšlela. Ostatně – kudy? Dveře byly zamčené a okno zavřené. Než by ho stačila otevřít, ležela by svázaná na posteli a s roubíkem v ústech. To nechtěla riskovat. Ale mohla by zkusit vyjednávat. Neměla co ztratit. „Neber mě do Londýna,“ řekla tiše. „Prosím, rytíři, nech mě tady.“ Eldrik se na ni překvapeně zadíval. „Když mě pustíš, možná bych ti mohla nabídnout něco na oplátku.“ „Jestli mi nabízíš, že bys se mnou v noci ležela,“ ušklíbl se Eldrik, „dnes jsem ve výčepu už jednu takovou nabídku dostal. Nemám zájem.“ Cítila, jak v ní vzkypěl vztek. Nenabízela mu své tělo, avšak od muže, kterého tajně milovala, bolelo jeho odmítnutí jako rána bičem. Nahlas zavrčela: „Nelehla bych si s tebou, ani kdybys byl poslední muž na světě.“ „Čím chceš tedy zaplatit za svobodu, když ne svým tělem?“ pokrčil rameny. „Povíš mi jméno svého otce?“ „Možná bych ti mohla povědět něco ještě mnohem lepšího. Něco, co by mohlo zajímat tvého krále.“ Viděla, jak zpozorněl. To byla její chvíle. „Řekla jsem ti, že jsem tím, čím mě stvořil můj 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510912