BRONWYN SCOTTOVÁ
„A budeš o něm uvažovat?“ Cassianův hlas zněl ochraptěle, i když se snažil mluvit nezúčastněně. Už teď na toho neznámého muže žárlil, i když vždycky věděl, že to takhle, nebo nějak podobně, musí dopadnout. On a Mera neměli budoucnost. Mera ze sebe začala sypat slova omluvně a ve spěchu. „Samozřejmě řeknu otci, že ne, že je ten muž pro mě moc starý.“ Kousla se do rtu. „Jenom jsem k tobě chtěla být upřímná. Chtěla jsem, abys to věděl.“ „Čím se zabývá?“ Cassian si představoval nějakého obchodníka, možná docela zámožného. Jejímu otci to nejspíš připadalo jako skvělá příležitost, provdat dceru za muže, který už má zavedenou živnost. Cassian jí nemohl nabídnout nic, nejenom proto, že byl vikomt a ona dívka z prosté rodiny, ale také z toho důvodu, že by s ním byla jenom nešťastná. Určitě by ji netěšilo dělat mu vikomtesu. Nadosmrti by byla pod drobnohledem společnosti, sklízela by kritiku za každou drobnost, kterou by nevěděla, každé pravidlo, které by omylem porušila nebo přehlédla, za každé faux pas, kterého by se dopustila. Z toho by neměla žádnou radost. Cassian by jí nechtěl tímto způsobem zkazit život. Toužil po Meře, která s nadšením krmí tuleně a miluje se s ním na slunci v pohupující se loďce. „Pěstuje květiny.“ Tak tedy zahradník. Někdo, kdo by mohl pracovat někde na panství nebo mít vlastní kousek půdy. „Je to dobrá partie?“ zeptal se Cassian. „Pro mě ne.“ Mera se na něho usmála a dotkla se konečky prstů jeho tváře, jak tam tak leželi těsně u sebe. „Chci něco jiného. Něco víc, než je starší muž, který žije svými růžemi.“ „Můžeš ho odmítnout?“ zajímal se. Mera řekla, že 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510907