KATE HEWITTOVÁ
Pochopil její narážku a ukázal na šachovnici. „Můžeme?“ Ztěžka polkla. „No, ano. Jen běžte,“ přidal se Henry. Liza zvedla oči k Faustovi a ke svému údivu spatřila čistě jen přátelský výraz. „Tak dobře,“ vzdala to. „Pojďme si zahrát.“ Třesoucími se prsty zvedla jezdce, aby udělala svůj první tah. Cítila jeho neustálou přítomnost a sotva dokázala stvořit jednoduchou myšlenku, natož strategicky přemýšlet. V tichosti odehráli pár tahů a napětí mezi nimi se stále stupňovalo. Odvrátil cokoliv, co na něj vymyslela. Najednou se z jejich hry stalo úplně něco jiného. Vítězství se zdálo klíčové, protože prohra bude emocionální katastrofa, z níž se už nejspíš nevzpamatuje. Pomalu, ale jistě cítila, jak se situace začíná vyvíjet ve Faustův prospěch a hra jí uniká mezi prsty. Pak udělala školáckou chybu a přišla o královnu. „Remíza?“ navrhl Fausto, ale zavrtěla hlavou. „Pojďme to dohrát do konce.“ Několika rychlými tahy ji porazil a Liza nějak zvládla přiškrceně přikývnout. „Dobrá hra.“ Nejistě se postavila, i když měla pocit, že se roztříští na kusy. Byla to jenom hloupá hra, připomínala si, ale přesto měla pocit, jako by opět pro Fausta Dantiho nebyla dost dobrá. A nikdy nebude. „Byla to velmi dobrá hra,“ opravil ji Fausto a také vstal. „Myslím, že potřebuju trochu na vzduch,“ omluvila se a rychle vyšla z místnosti. Chvíli se procházela domem, až nakonec zakotvila v modrém ranním salonku. Stěží potlačovala slzy. Bylo až směšné, brečet kvůli jedné hře, ale ona moc dobře věděla, že je v tom víc. Mnohem víc. „Lizo.“ Hlasitě zasténala, když zaslechla jeho hlas. „Copak mi nemůžeš dopřát ani chvíli o samotě?“ vykřikla. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510894
OHEŇ PROTI OHNI
„Ne, když mezi námi zůstávají nevyřešené věci.“ Zhluboka se nadechla, aby nabrala sílu na další rozhovor. „Tak pokračuj.“ Fausto ji chvíli jen pozoroval. „Chci tě o něco požádat.“ Liza svěsila ramena a bezmocně máchla rukama. „Cože? Co po mně ještě můžeš chtít?“ „Chci,“ začal Fausto tiše, ale rozhodně, „aby sis mě vzala.“ Jakmile ta slova vyřkl, uvědomil si, že je skutečně myslí vážně, ať už to bylo sebevíc šokující. Přemýšlel o tom už od jejich mezihry na pláži, ale vykrystalizovalo to až teď. Lize spadla brada a několik vteřin na něj jen bezhlesně zírala. Pak zavrtěla hlavou. „Tak tohle jsem od tebe opravdu nečekala.“ „Skutečně jsem to řekl a myslím to vážně.“ „Proč?“ Její nedůvěřivost byla pochopitelná, a tak se jí to Fausto pokusil co nejjasněji vysvětlit. „Tak zaprvé, protože mi na tobě záleží. Za druhé, protože mezi sebou máme neuvěřitelnou chemii. A za třetí, protože můžeš čekat moje dítě.“ Liza sevřela rty a zablýsklo se jí v očích. „Proč mám pocit, že tě k tomu přinutil jen ten třetí důvod?“ Fausto naklonil zamyšleně hlavu na stranu. „Možná ano, ale i tak to nesnižuje hodnotu mé žádosti.“ Pohrdavě si odfrkla. „Proč prostě pár týdnů nepočkáme, Fausto? Protože pravděpodobně těhotná nejsem.“ „To nemůžeš vědět, ale já si tě v každém případě chci vzít. I kdybys nečekala moje dítě.“ Liza znovu zavrtěla hlavou. „Ani v nejmenším si mě nemůžeš chtít vzít.“ „Ano, je pravda, že jsem s tím bojoval,“ přiznal Fausto klidně. „Vzhledem k našim rozdílným společenským 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510894
KATE HEWITTOVÁ
postavením a očekáváním mé rodiny jsem k tobě nechtěl nic cítit a ze všech sil jsem se snažil to potlačit.“ „Ach, to tedy ano. Že?“ zasmála se Liza zlomeně. „Naše spojení má značné nevýhody,“ pokračoval. Nehodlal přivírat oči před zjevnými věcmi. „Ach?“ Liza se celá napjala a střelila po něm plamenným pohledem. „A to přesně jaké?“ Fausto si netrpělivě povzdechl. „Jistě jsou ti velmi dobře známy.“ „Ráda bych, abys to řekl nahlas,“ odsekla. „Jsem conte di Palmerno,“ začal, ale přerušila ho. „Myslela jsem, že je to jen formální titul.“ „Možná si neuvědomuješ mé postavení,“ vysvětlil, protože jí toužil dopřát výhodu pochybností. „A co to znamená, stát se mou contessou. Povinnosti a zodpovědnost –“ „Ach, jsem si jistá, že by to byla obrovská pocta,“ zavrčela Liza. „Ale vzhledem k tomu, že jsem se tě o to neprosila a nemám ani tu nejmenší touhu stát se tvou contessou, pak je celá tahle konverzace zbytečná!“ Fausto na ni zíral, šokovaný jejím vzdorem i rozhořčením. Uvědomil si, že tohle rozhodně nečekal. Překvapení, jistě. A jistou míru opatrnosti. Ale chovat se, jako by ji urazil? Když jí ve skutečnosti prokazuje laskavost a samozřejmě, také privilegia? To bylo přece nepopiratelné. „Ty… ty mě odmítáš?“ zeptal se pomalu. Ošklivě se zasmála. „To je tak těžké tomu uvěřit?“ „Popravdě, ano.“ Znovu se krutě rozesmála. „Tvoje arogance nezná hranic.“ „Nemyslím si, že je arogantní dát ti najevo, co ti mohu nabídnout, zvlášť když vezmu v úvahu tvoji situaci a nevýhodu, kterou představuje tvá rodina –“ „Moje rodina?“ vykřikla Liza. „A tvoje nevýhoda? Jen proto, že jsou normální?“ „Lizo, víš stejně dobře jako já –“ „Kdyby mi záleželo na penězích, možná bych taky měla chtít, abys mi vyjmenoval všechny ty očividné 100 Ukázka elektronické knihy