98
Allison Brennanová
„Tohle byl obchod se smíšeným zbožím,“ vykládal Joe. „A bar.“ „Bar? Úplně se vidím, jak pracuju za barem na Divokém západě.“ Zasmál se. „Tenkrát moc barmanek nebylo, i když pár by se jich určitě našlo.“ „Spíš bych byla bordelmamá v pokojích nahoře,“ pronesla suše a překvapilo ji, že se Joe téměř začervenal. Joe jí byl sympatický, ale zjevně neocenil její smysl pro humor. Bude se muset krotit. „Můžeme jít dovnitř?“ „Ale našlapuj opatrně,“ varoval ji. Procházela místností, která kdysi bývala barem. Byla špinavá, vítr sem navál chuchvalce trávy a prach. Dokázala si představit, jak bar vypadal před sedmdesáti osmdesáti lety, kdy to tu žilo. Celý den dřina v dole, večer se opít, dopotácet se po cestě k malému domku, pár hodin spánku… a tak stále dokola. Možná se život zase tak moc nezměnil, i když p odmínky se rozhodně zlepšily. V koutě stál na třech nohách napůl zhroucený stůl. V baru nebyl žádný alkohol, ale na stěně za ním kdysi viselo dlouhé zrcadlo – v levém dolním rohu zůstal několikacentimetrový úlomek. V rohu se vršila hromada lahví od piva, většinou hodně starých, ale pár jich bylo z nedávné doby. „Když jsem byl na střední, chodili jsme sem o víkendech pít,“ vysvětlil Joe. „Prozkoumali jsme většinu domů v okolí. Ale vždycky jsme po sobě uklidili.“ „Ta dnešní mládež,“ dobírala si ho Kara. Vyšli zase ven. Chodník, který kdysi vedl podél všech obchodů, se už skoro rozpadl, proto museli opatrně překračovat shnilá prkna. Místo působilo smutně, krásně a strašidelně zároveň. Na konci cesty stál starý kostel, ústřední bod malého prázdného městečka. Byla to jediná stavba v dohledu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510671