kontingenty s textiliemi odjížděly každý den do SSSR.“250 Z pramenů je zřejmé, že toto bylo součástí vládní politiky k ozdravění veřejných finan cí. Existují ale i údaje, které hovoří o rozmachu černého trhu a korupci mezi státními úředníky. Byl to tak rozšířený fenomén, že zástupci státní administrativy pracovali i jako agenti soukromých firem. Za tohoto pro pojení státního a soukromého trhu se všude rojili soukromí agenti, kteří zprostředkovávali kontakty mezi státním a soukromým sektorem. Této situaci a značné poptávce po československém zboží se museli přizpůso bit i albánští specialisté.251 Za těchto podmínek představovaly pro Albánce nejjistější cestu mezi vládní ekonomické dohody, jejichž podpis byl podpořen i poskytnutím úvěru s nízkým úrokem. Takové dohody však s Československem ani s jinými zeměmi nebyly uzavřeny dříve než v roce 1949. Jedinou výjim ku představovala Jugoslávie. Je známo, že politické vztahy s Jugoslávií nabraly na intenzitě a následkem toho i ekonomické vztahy. Jen v letech 1945 až 1947 obě země podepsaly celkem 30 dohod, protokolů atd.252 Cel kově vzato tyto dohody tvořily platformu pro ekonomické sjednocení, na které mělo navázat i to politické. V roce 1947 se však společné ekono mické projekty zastavily. V červenci toho roku došlo totiž k neshodě mezi Hodžou a jugoslávským zástupcem v Tiraně, jenž přišel s informací, že uvnitř albánského vedení existuje protijugoslávský proud, což Hodža odmítal. Důležitější ale bylo, že v těchto dnech byl Hodža v čele albánské delegace poprvé pozván do Moskvy. Tam si pak stěžoval Molotovovi, že vztahy s Jugoslávií se vyvíjejí velmi pomalu, za což podle něho nese vinu jugoslávská strana. Hodža tímto způsobem referoval zřejmě záměrně, neboť doufal, že získá sovětskou podporu. K tomu ale nedošlo. Naopak, i Stalin dal Hodžovi jasně najevo, že Moskva bude nadále pomáhat Albá nii prostřednictvím Jugoslávie. „Albánie je malá země a potřebuje silnou podporu. Sami to nezvládnete,“ doporučoval Stalin.253 Pokračování je známé. Enver Hodža se ostudně podřídil Titovi, a když došlo v roce 250 Tamtéž, 8. 251 Jedna zpráva týkající se práce albánského obchodního zástupce v Praze uvádí, že na začátku roku 1947 stál dolar podle oficiálního kurzu 50 až 60 československých korun, avšak na černém trhu za něj šlo dostat až 100 korun. V těchto podmínkách albánská vláda svému obchodnímu zástupci povolila, aby nakupoval i na soukromém trhu. V těchto případech se pak vystavovaly dvě faktury, jedna s vyšší cenou, podle které se zboží skutečně nakupovalo, a druhá s nižší cenou odpovídající státnímu kurzu, kterým se při směně řídily banky (s. 10). 252 Eqrem Beci, Mbi marrëdhëniet ekonomiko-tregtare, eksport-importin dhe bilancin valutor të Shqipërisë (1945–1990) (Tiranë: Shtëpia Botuese „Dituria“, 2011), 29. 253 AQSH, f. 14, AP, r. 1947, d. 1, Shënime të E. Hoxhës në takimin me Stalinin në Moskë, 16. 7. 1947.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510600