kontingenty s textiliemi odjížděly každý den do SSSR.“250 Z pramenů je zřejmé, že toto bylo součástí vládní politiky k ozdravění veřejných finan cí. Existují ale i údaje, které hovoří o rozmachu černého trhu a korupci mezi státními úředníky. Byl to tak rozšířený fenomén, že zástupci státní administrativy pracovali i jako agenti soukromých firem. Za tohoto pro pojení státního a soukromého trhu se všude rojili soukromí agenti, kteří zprostředkovávali kontakty mezi státním a soukromým sektorem. Této situaci a značné poptávce po československém zboží se museli přizpůso bit i albánští specialisté.251 Za těchto podmínek představovaly pro Albánce nejjistější cestu mezi vládní ekonomické dohody, jejichž podpis byl podpořen i poskytnutím úvěru s nízkým úrokem. Takové dohody však s Československem ani s jinými zeměmi nebyly uzavřeny dříve než v roce 1949. Jedinou výjim ku představovala Jugoslávie. Je známo, že politické vztahy s Jugoslávií nabraly na intenzitě a následkem toho i ekonomické vztahy. Jen v letech 1945 až 1947 obě země podepsaly celkem 30 dohod, protokolů atd.252 Cel kově vzato tyto dohody tvořily platformu pro ekonomické sjednocení, na které mělo navázat i to politické. V roce 1947 se však společné ekono mické projekty zastavily. V červenci toho roku došlo totiž k neshodě mezi Hodžou a jugoslávským zástupcem v Tiraně, jenž přišel s informací, že uvnitř albánského vedení existuje protijugoslávský proud, což Hodža odmítal. Důležitější ale bylo, že v těchto dnech byl Hodža v čele albánské delegace poprvé pozván do Moskvy. Tam si pak stěžoval Molotovovi, že vztahy s Jugoslávií se vyvíjejí velmi pomalu, za což podle něho nese vinu jugoslávská strana. Hodža tímto způsobem referoval zřejmě záměrně, neboť doufal, že získá sovětskou podporu. K tomu ale nedošlo. Naopak, i Stalin dal Hodžovi jasně najevo, že Moskva bude nadále pomáhat Albá nii prostřednictvím Jugoslávie. „Albánie je malá země a potřebuje silnou podporu. Sami to nezvládnete,“ doporučoval Stalin.253 Pokračování je známé. Enver Hodža se ostudně podřídil Titovi, a když došlo v roce 250 Tamtéž, 8. 251 Jedna zpráva týkající se práce albánského obchodního zástupce v Praze uvádí, že na začátku roku 1947 stál dolar podle oficiálního kurzu 50 až 60 československých korun, avšak na černém trhu za něj šlo dostat až 100 korun. V těchto podmínkách albánská vláda svému obchodnímu zástupci povolila, aby nakupoval i na soukromém trhu. V těchto případech se pak vystavovaly dvě faktury, jedna s vyšší cenou, podle které se zboží skutečně nakupovalo, a druhá s nižší cenou odpovídající státnímu kurzu, kterým se při směně řídily banky (s. 10). 252 Eqrem Beci, Mbi marrëdhëniet ekonomiko-tregtare, eksport-importin dhe bilancin valutor të Shqipërisë (1945–1990) (Tiranë: Shtëpia Botuese „Dituria“, 2011), 29. 253 AQSH, f. 14, AP, r. 1947, d. 1, Shënime të E. Hoxhës në takimin me Stalinin në Moskë, 16. 7. 1947.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510600
1948 k sovětsko-jugoslávské roztržce, ostře se proti němu vymezil. Pocit frustrace z Tita Hodžu neopustil až do konce života.
Grand Hotel Steiner Co se týče Československa, písemné prameny dokazují, že ekonomické vztahy s touto zemí po válce byly značně důležité. I když mezivládní dohody stejně jako i v případě ostatních zemí mají svůj původ až v roce 1949, ekonomická výměna mezi oběma zeměmi začala už v roce 1945, zejména 1946. Jak už bylo zmíněno, tři albánští specialisté navštívili už v roce 1945 Prahu s cílem prozkoumat tamní trh. Po nich to pak byli Češi, kteří s obdivuhodnou flexibilitou nabídli možnost obchodovat na základě dohod, přestože diplomatické vztahy dosud nebyly navázány. Tyto zdroje uvádějí, že československý obchodní atašé se několikrát v Bělehradě setkal se svým albánským kolegou Theoharem Fundou, jenž poté Tiranu informoval o nabídkách přicházejících z Prahy jak od soukromých, tak i státních podniků.254 V srpnu stejného roku zavítal na albánský zastupitelský úřad v Bělehradě zástupce státního podniku Tatra Čeněk Dostál a předestřel několik návrhů na dlouhodobé řešení dopravy v Albánii. Ty zahrnovaly přepravu zboží, cestujících i pozemní a námořní cesty. Zástupce společnosti navrhl, aby se ve všem postupova lo s jugoslávským zprostředkováním, neboť právě s Jugoslávií ratifiko valy obě země smlouvu o přátelství.255 Shodou náhod Dostál cestou zpět do Prahy zahynul při dopravní nehodě, ale Tatra, a především Škoda, se staly emblematickými značkami, které velmi rychle ovládly celou albán skou dopravu. Existovaly dva hlavní důvody pro to, že obchodní vztahy s Česko slovenskem představovaly prioritu. Tato středoevropská země patřila po válce mezi velmi vyspělé a Češi byli známí jako schopní obchodníci. Proto již od samotného počátku předseda Ekonomické rady Malëshova žádal ministerstvo ekonomiky, aby byl do Prahy vyslán obchodní atašé, „jenž by pokrýval trh této země“.256 Ještě před příchodem atašé z Česko slovenska vyslala Tirana do Prahy svého zástupce, obchodního agenta
254 AQSH, f. 494, ME, r. 1946, d. 548, Raport ekonomik i Legatës Shqiptare në Beograd, dërguar Ministrisë së Ekonomisë, më 14. 1. 1946, 30–31. 255 AQSH, f. 494, ME, r. 1946, d. 542, Letër e përfaqësuesit të Sipërmarrjes Shtetërore Çekosllo vake „Tatra“, drejtuar Legatës Shqiptare në Beograd, më 2 gusht 1946, 136. 256 Tamtéž, Këshilli Ekonomik i shkruan Ministrisë së Ekonomisë, 22. 10. 1945, 32.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510600
Niazi Demiho, který měl oprávnění jednat jménem albánské vlády s čes koslovenskými úřady. Albánský obchodní zástupce úřadoval z jednoho hotelového pokoje v centru Prahy. Někdy jednal přímo, někdy za zprostředkování albán ského vyslanectví v Bělehradu. Demi měl na starost všechno. Během dne vyjednával s výrobci, ale i soukromými agenty, po večerech pak sepisoval hlášení o všem, co dělal přes den. Podle prozkoumaných dokumentů z roku 1946 je patrné, že Albánie se více než na jakoukoliv jinou zemi obracela na Československo s rozmanitými žádostmi. Praha byla žádána o všemožné materiály: od náhradních dílů ke strojům v dolech, strojům pro těžbu nafty, strojům pro přádelny po tiskárnu pro deník Bashkimi, lampy do rádia Tirana, chemické barvy, cívky, motory, generátory a další přístroje, spotřební zboží, látky, tkaniny, boty i o drobné výrobky jako lahve na pivo atd. Zatímco Praha spolu s výrobky každodenní potřeby nabízela přístroje a těžkou techniku pro oblasti těžby, dopravy a prů myslu, Tirana nemohla nabídnout více než skromný seznam výrobků na vývoz. Zde je jeden příklad. Jednou z prvních zpráv, kterou obdržel albánský zástupce v Grandhotelu Steiner, byl radiogram z Tirany, který mu oznamoval, že před válkou Německo a Československo kupovaly v Albánii „kořeny jednoho stromu, který se ve francouzštině nazývá bruyere (bois dë bruyere) a který se používá na výrobu dýmek.257 Zdá se, že právě to byl okamžik, kdy došlo k oživení vývozu vřesovce a dýmek, které jako známé dekorativní výrobky zůstávaly součástí seznamu albán ských výrobků na export až do konce komunistického režimu. Dýmky byly vyváženy hodně zejména v 80. letech a kolekce dýmek nechyběly v žádném dárkovém balení určených pro domácí trh i posílaných do zahraničí. Jednou jsem doprovázela jednoho cizince, který se mě zeptal, jaký je národní symbol Albánců. Bez váhání jsem odpověděla, že je jím orlice. Cizinec na to s výsměchem odvětil: „Aha, tak to jsem se asi spletl, já myslel, že to je dýmka!“
Období dohod Dne 1. července 1948 na žádost Moskvy prohlásila albánská vláda za neplatné všechny dohody s Jugoslávií. Výjimkou byla jen smlouva
257 AQSH, f. 494, ME, r. 1946, d. 542, Radiogram i Ministrisë së Ekonomisë për Niazi Demin, përfaqësues tregtar në Pragë, 9. 9. 1946, 81.
100 Ukázka elektronické knihy