příjmy vykazují značnou variabilitu. Predikovat ekonomickou jistotu a vyhlídky příslušníků této třídy je daleko obtížnější než u zaměstnanců pobírajících plat“ [ibid., 42]. Tito drobní „nezávislí“ jsou vždy vystaveni tlakům trhu, zároveň však vlastní určitý kapitál a mají vysokou míru autonomie, neboť při výkonu svých pracovních úkolů nejsou nikým řízeni. Třída V zahrnuje: „středoškolsky vzdělané techniky, jejichž práce je do jisté míry manuální, a přímé nadřízené manuálních pracovníků“ [ibid.]. Její představitelé se těší relativně vyšším příjmům srovnatelným s příjmy spojenými s pozicemi třídy II a značné jistotě zaměstnání. Na druhé straně zde lze očekávat menší pravděpodobnost zlepšování ekonomického postavení, než mají organizační pracovníci v pozicích lépe integrovaných v administrativní a řídicí byrokracii. Muži spadající do této třídy jsou na tom z hlediska autority a volnosti v rozhodování často lépe než příslušníci třídy III, nicméně i oni jsou řízeni shora. V zásadě jde o bývalou tzv. dělnickou aristokracii či elitu „modrých límečků“, stojící do jisté míry vně masy námezdních pracovních sil, a to nejen z hlediska své funkce, ale i pracovních podmínek. Nicméně v porovnání s řídicími pracovníky jde o marginální skupinu. U nás bývají do této třídy řazeni mistři. Třída VI představuje kvalifikované námezdní pracovníky všech průmyslových odvětví, a to nejen vyučené, ale i zaučené pro relativně kvalifikovanou práci. V třídě VII pak nalezneme všechny manuální námezdní polokvalifikované a nekvalifikované dělníky v průmyslu a všechny zemědělské dělníky. „Třídy VI a VII bychom mohli ztotožnit s dělnickou třídou. Muži v třídě VI mají zpravidla vyšší mzdy než muži v třídě VII (ačkoli se z tohoto hlediska často překrývají, podobně jako s muži tří mezilehlých tříd). Kvalifikovaní muži mají jistější zaměstnání než méně kvalifikovaní a také trochu více autonomie v práci, která plyne buď z povahy jejich pracovních úkolů, nebo z toho, že pracují ve větších skupinách, nebo z moci odborů. Od ostatních tříd je odlišuje jednak základní rys jejich tržního postavení – tj. že jsou placeni v úkolu nebo podle odpracovaného času – a jednak základní rys jejich pracovního postavení – tj. že na základě pracovní smlouvy zaujímají zcela podřízené postavení, neb jsou podřízeni autoritě svých zaměstnavatelů a jejich zmocněnců“ [ibid., 43]. V některých analýzách spojuje Goldthorpe třídy I, II a III do jedné, tzv. třídy bílých límečků. Někdy je také nazývá salariát, protože pobírají plat (angl. salary) nezávisle na konkrétním pracovním výkonu. Nejčastěji – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510597