100
14. Na úkor planety
a jejích krátkodobých i dlouhodobých nákladech. Ze sedmi set stran hutné analýzy vyvodil Stern klíčový závěr: že snížení emisí skleníkových plynů způsobujících změnu klimatu nás v nadcházejících padesáti letech bude stát přibližně jedno procento ročního HDP. Pokud však nic neuděláme, tak, varuje ve zprávě, roční náklady na extrémní projevy počasí stoupnou natolik, že budou představovat pět až dvacet procent ročního důchodu, a to napořád. Zní to jako jednoznačný argument pro okamžitou akci — a skutečně by jím byl, kdybychom ztrátě přisuzovali stejnou hodnotu jako zisku. Kahnemanovy výzkumy ovšem ukázaly, že je pro nás důležitější zabránit ztrátě než usilovat o zisk, a to především pokud je změna v zhodnocení věcí budoucnosti. Například si představte, abychom parafrázovali jeden z Kahnemanových experimentů, že vám někdo nabídl devět set dolarů. Byli byste ochotni přistoupit na devadesátiprocentní šanci, že se suma zvýší na tisíc dolarů, s desetiprocentní pravděpodobností ztráty celé sumy? Většina lidí řekne ne. Nyní si tedy představte, že jde o ztracené peníze a vy máte devět set dolarů zaplatit. Přistoupili byste na sázku, která by vám nabídla desetiprocentní šanci na odpuštění celého dluhu, ale s devadesátiprocentní pravděpodobností, že váš dluh naroste na tisíc dolarů? Zní to lákavěji, i když jsou podmínky naprosto totožné. Velká většina lidí by to riskla. Výzkumy také zjistily, že lidé jednoznačně upřednostňují krátkodobé před dlouhodobým a budoucnosti přisuzují sníženou hodnotu („diskontují ji“) — čím dále v budoucnosti se nějaká věc nachází, tím více její hodnotu podceňujeme. V ekonomii hovoříme o diskontování nebo o diskontním faktoru, jev se označuje také jako faktor slevy. Když si promítneme průběh na časovou osu, výsledkem je hyperbolická křivka. Ta vyjadřuje, že pocit relativní ztráty je nejsilnější ve vztahu k blízké budoucnosti, ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510549