100
14. Na úkor planety
a jejích krátkodobých i dlouhodobých nákladech. Ze sedmi set stran hutné analýzy vyvodil Stern klíčový závěr: že snížení emisí skleníkových plynů způsobujících změnu klimatu nás v nadcházejících padesáti letech bude stát přibližně jedno procento ročního HDP. Pokud však nic neuděláme, tak, varuje ve zprávě, roční náklady na extrémní projevy počasí stoupnou natolik, že budou představovat pět až dvacet procent ročního důchodu, a to napořád. Zní to jako jednoznačný argument pro okamžitou akci — a skutečně by jím byl, kdybychom ztrátě přisuzovali stejnou hodnotu jako zisku. Kahnemanovy výzkumy ovšem ukázaly, že je pro nás důležitější zabránit ztrátě než usilovat o zisk, a to především pokud je změna v zhodnocení věcí budoucnosti. Například si představte, abychom parafrázovali jeden z Kahnemanových experimentů, že vám někdo nabídl devět set dolarů. Byli byste ochotni přistoupit na devadesátiprocentní šanci, že se suma zvýší na tisíc dolarů, s desetiprocentní pravděpodobností ztráty celé sumy? Většina lidí řekne ne. Nyní si tedy představte, že jde o ztracené peníze a vy máte devět set dolarů zaplatit. Přistoupili byste na sázku, která by vám nabídla desetiprocentní šanci na odpuštění celého dluhu, ale s devadesátiprocentní pravděpodobností, že váš dluh naroste na tisíc dolarů? Zní to lákavěji, i když jsou podmínky naprosto totožné. Velká většina lidí by to riskla. Výzkumy také zjistily, že lidé jednoznačně upřednostňují krátkodobé před dlouhodobým a budoucnosti přisuzují sníženou hodnotu („diskontují ji“) — čím dále v budoucnosti se nějaká věc nachází, tím více její hodnotu podceňujeme. V ekonomii hovoříme o diskontování nebo o diskontním faktoru, jev se označuje také jako faktor slevy. Když si promítneme průběh na časovou osu, výsledkem je hyperbolická křivka. Ta vyjadřuje, že pocit relativní ztráty je nejsilnější ve vztahu k blízké budoucnosti, ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510549
Ani na to nemyslete
101
s postupem času do budoucnosti se snižuje. Proto hovoříme o hyperbolickém diskontování. Tyto výzkumy, když je uplatníme společně, mají se změnou klimatu přímou souvislost, neboť z nich vyplývá, že lidé, jak se obával Kahneman, mají silnou tendenci vyhýbat se krátko dobým propadům životního standardu a ochotně budou riskovat nejisté, avšak potenciálně mnohem vyšší náklady, které je mohou čekat v dlouhodobé perspektivě. Vlády ve shodě s předpovědí vyplývající z modelu hyper bolického diskontování prokazují, že jsou extrémně neochotné nést krátkodobé náklady, ale velmi obětavě přistupují na mnohem větší náklady v budoucnu. Vlády zemí Evropské unie, amerického státu Kalifornie a kanadské provincie Britská Kolumbie vyhlásily dlouhodobý cíl snížení emisí o osmdesát procent během čtyřiceti let. Prozatím se jim podařilo dosáhnout nuzného snížení o půl procenta ročně. Větší opatření, která by mohla pomoct cíle dosáhnout, se nacházejí v bezpečí, daleko ve spodní části strmě padající křivky hyperbolické netečnosti, kdesi za horizontem: někdy brzy, ale teď ještě ne; a také je, jak rádi upozorňují skeptici, obklopuje aura neurčitosti, pokud jde o možné náklady. Většina opatření proti změně klimatu z poslední doby spočívá ve šlapání vody: americká Národní akademie věd to nazvala strategií „proplouváním“. Je jasné, že racionální analýzy nákladů a přínosů v nás nedokážou probudit pocit ohrožení ani přimět politiky a veřejné činitele k akci. Nanejvýš je povzbudí, aby zariskovali. Když jim sir Nicholas Stern nabízí možnost výběru mezi jistotou jedno procentního poklesu příjmů dnes a pěti- až dvacetiprocentním poklesem příjmů někdy v budoucnosti, až nepříjemně to vypadá jako další Kahnemanův experiment přiřazování snížené hodnoty v čase.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510549
102
14. Na úkor planety
Ještě horší je, že zasloužilí politici a přední podnikatelé jsou notoričtí hazardéři, kterým vyšla celá dlouhá řada šťastných sázek a nyní mají sklony tento úspěch připisovat svým jedinečným schopnostem. Přizvat tyto osoby k sázce na budoucnost je stejné jako vyzvat alkoholika, aby si nalil drink. Chceme-li však pochopit, proč jsou lidé tak málo ochotní přijmout změnu klimatu, důležitější otázka zní, zda má lidstvo jako celek vrozenou dispozici k přehlížení jakékoli hrozby, která si žádá trvalé výdaje s cílem vyhnout se větším, avšak méně jistým dlouhodobým ztrátám. Je zřejmé, že to tak nutně být nemusí. Lidé a firmy každoročně zaplatí více než 4,3 bilionů dolarů za příplatky k pojistkám, které je mají ochránit před nečekanými budoucími riziky. V roce, kdy udeřil hurikán Sandy, vystoupala výše vyplaceného pojistného k rekordním čtyřiačtyřiceti miliardám dolarů, k nimž musíme připočítat ještě jednadvacet miliard dolarů z amerického Národního protipovodňového pojistného programu. Náklady na vojenskou obranu jsou ještě větší. Vlády celého světa každoročně dokážou obhájit náklady ve výši 1,7 bilionů dolarů za vojenské výdaje, aby ochránily občany před naprosto nejistými a špatně obhájenými hrozbami. Američtí politici od roku 2001 schválili výdaje z federálního rozpočtu ve výši tří set miliard dolarů na ochranu Spojených států před dalšími teroristickými útoky. Toto rozhazovačné utrácení tváří v tvář zcela nejistému a nekvantifikovatelnému riziku se těší podpoře velké většiny Američanů, mezi nimiž je velké množství těch, kteří se jinak vůči vládním výdajům hlasitě vymezují. Opět vidíme, že kognitivní zkreslení, která se ukazují v přísně kontrolovaných a uměle vyvolaných podmínkách psychologických experimentů, v reálném životě slouží cílům lidské kultury, sociálních norem a identity těch, kteří se považují za jednu skupinu.
Ukázka elektronické knihy