Znovu vytváříme pohlazení, vyhledáváme bolest, znovu vytváříme i ji, abychom pocítili, že jsme naživu. Chce Rebece zavolat, povědět jí, co právě cítí. Místo toho vstane z postele. Vysprchuje se. Oblékne si světlý lněný oblek. Prochází se palmskou nocí. Po Calle Manacor jako vesmírné lodě projíždějí taxíky se zelenými a červenými světly, čím dál po ulici jde, tím víc je tu pouličních prostitutek a prodavačů drog. „Koks? Mám všecko.“ „Dej mi pět minut, brouku, a vezmu tě do nebe.“ Ostraha Globo Rojo ho pustí dovnitř. Zaplatí patnáct eur za vstup, projde sametovými závěsy, na prahu zaváhá, další hranice, jenže tahle už je dávno pokořená, a ocitne se uvnitř klubu. Je klidný večer. U baru obloženého zrcadly stojí na dvaceticentimetrových jehlových podpatcích dvě černé ženy ve flitrových šatech. Na omšelé pohovce sedí čtyři ženy, které vypadají jako z východní Evropy, ten nezaměnitelný znuděný a pátravý výraz mají jenom ony, jako by se narodily na špatném místě, ve špatné době a se špatně rozdanými kartami. Na druhém konci místnosti sedí v červených křeslech kolem skleněného stolku několik Latinoameričanek. Stroboskop, černé zdi, červená laminátová podlaha, na stropě zrcadla. Vzhlédne. V rozbitém skle se zrcadlí sto jeho kopií. Podá vstupenku barmanovi, muži v jeho věku s drsným výrazem. „Pivo.“ „Šampaňské?“ Smlouvání, jako vždycky. „Ne, díky.“ Dostane svoje pivo a jedna z Latinoameričanek vstane, přijde k němu a řekne, „Co tady takovej fešák jako ty touhle dobou pohledává?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510548
„Pije pivo.“ „Takže ty patříš k těm, co toho moc nenamluví? Můžeš mě pozvat na drink. Třeba tě dostanu do varu já? Nebo můj jazyk?“ „Ne, díky.“ Odkráčí s hlavou stejně vztyčenou, jako když přicházela. Tim se zadívá na dveře vedoucí do zadních místností. Otevřou se a on ji spatří, Milenu, pořád tu pracuje? Myslel si, že skončila, že si našla nějakého Němce a odešla do důchodu. Ale očividně ne. Všimne si ho, nejprve se zdá, že k němu chce vyrazit, ale pak se zase vrátí. Tim na předloktí ucítí něčí ruku a otočí se. Stojí tam jedna z žen z východní Evropy. Je jí možná pětadvacet, má silně odbarvené vlasy, silnou vrstvu make-upu a křivé zuby, které nikdy nepoznaly rovnátka. Mluví měkce a přátelsky. „Hey, baby, looking for some fun? In the sun?“ „Jsi z Bulharska?“ Před jeho přímou otázkou couvne. Ale záhy se vzpamatuje. „Jsem odtamtud, odkud si budeš přát, baby.“ „Tak můžeš jít,“ řekne Tim a tvrdost jeho slov ho bodne, ale teď nesmí vyměknout. „Jsem z Bulharska,“ zašeptá mu do ucha a její vlahý dech mu proniká až do bubínku. „Tak jako ti fajnoví chlapíci, kterým tenhle klub patří.“ „Je z Rumunska,“ poznamená barman a přivolá jednu z ostatních žen. „Tohle je Bulharka.“ Tmavé vlasy s pážecím účesem, červené rty, velké černé oči, ztrhaná, pětatřicet let nebo víc. Červeno-bíle pruhované šaty jí končí těsně pod zadkem, na nohou má černé kozačky s vysokánskými podpatky à la glam rock. „Zveš mě na drink?“ Tim zavrtí hlavou, ukáže na dveře do zadních místností. „Jdeme rovnou tam.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510548
Barman přikývne. „Sto padesát eur za hodinu.“ Tim položí peníze na pult. Je to risk, naprosto zběsilý, ale stejně nemohl spát. Následuje ženu do chodby, kde na stropě svítí červená světla, ve kterých jako by se zelené sametové zdi roztékaly. Z pokojů se ozývají zvuky, vzdychání, funění, potlačované výkřiky vášně. Milena? Nejspíš ne, ale předstírat umí dobře. Dojdou do posledního pokoje na konci chodby. Za postelí s červeným saténovým prostěradlem jsou zrcadla. Emmina růžová bunda ze Zary. Maja, Rebe teď ne, teď ne Červené světlo, pruhované ženské tělo, které odhazuje boty, se odráží v průhledných stěnách sprchového koutu. Odpadkový koš s prázdnými obaly od kondomů, papírovými kapesníčky a toaletním papírem. Zápach spermatu. „I’m Branka,“ řekne a okamžitě se začne svlékat. „To nemusíš.“ „Chceš si to rozdat v oblečení? I tak je to sto eur za kompletní servis.“ Vytáhne dalších sto padesát eur, položí je na postel. „Chci si jenom promluvit. Poslechnout si něco o tvých krajanech. Jak dlouho jsi tady.“ Posadí se na postel a ona na něj zírá, přemýšlí, jestli je skutečný šílenec, možná sadista s páječkou, nebo jestli se jí chce opravdu jenom zeptat na pár věcí. Zjevně se rozhodne pro to druhé, posadí se vedle něj, jednou paží ho obejme a on se chce vyvléknout, ale donutí se to neudělat. „Been in Mallorca for seven years.“ 100 Ukázka elektronické knihy