„proč už zase já.“ Cheta se vzteká. „Buď tak laskav a buď rád, že se mnou smíš jít, že můžeš dělat svou práci, vydělat si peníze.“ Čekám, že na to něco řekne, jako třeba ať si jdu sám, když mi to dělá takovou radost, ale Cheta neřekne vůbec nic, Cheta ne. „Ty máš totiž to štěstí, že máš tvářičku jako nějaký podělaný nevinný mrně,“ dodávám. „A víš, že já s Magarem jsme mnohem nápadnější, než když jde jeden z nás s tebou.“ Nedívám se na Magara. Nikdy nemluvíme o barvě naší kůže. Fakt ale je, že Cheta, ten bílý kus tvarohu, je náš trumf. „Chceš si snad ještě stěžovat na to, jaký máš štěstí?“ vylítnu na něj. „Hele, to je dobrý,“ řekne Magare a stoupne si blíž k nám. „Uklidni se.“ „Je to tak!“ vyhrknu. Magare Chetu jemně, ale důrazně vystrká před sebou ven ze dveří.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510316
svědí mě nos. Krčím ho jako králík, to na tom svědění ale nic nezmění. Pak si ho stejně poškrábu. „No tak! Nehýbej se!“ zlobí se Marja. „Už se můžu podívat?“ „Až to bude hotový.“ Marja sedí na podlaze s blokem na kreslení. Snažím se koutkem oka něco zahlédnout. Vidím tam vysoké otevřené okno. A v něm kouli, to je měsíc. Na okenním parapetu je postava. „Kreslíš mě jako upíra?“ „Řekla jsem, že se na to nesmíš koukat!“ „Nechci být upír.“ „Copak všecko, co se sem dostane otevřeným oknem, jsou upíři?“ „Ty máš ráda jenom toho… toho Edgara.“ „Edwarda. Dívej se laskavě rovně před sebe, jinak se mi to nepovede!“ „Marjo, mohla bys prosím tě jít s Nanou ven?“ Georg vstrčí hlavu do dveří. „Ale pospěš si, myslím, že bude brzy pršet.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510316
když se vrátím, Magare sedí sám pod stromem. „Čau,“ řeknu a sesunu se vedle něj na zem do tureckého sedu. „Čau,“ řekne. „Kde jsi zase byl? Neodpovím. Čichá ke mně. „Kámo, jak to, že smrdíš jak mokrej pes?“
101
Ukázka elektronické knihy