98
M A N U E L A
S C H Ö R G H O F E R
•
N E V Ě S T A
Z
K L Á Š T E R A
sebeovládání zachvělo v základech. Polkl. Musel se očima vyhnout jejímu pohledu. „Ano, matko,“ řekl pak. „Co je tedy ten stín, který jsem právě viděla ve tvé tváři, synu?“ Alvaře nic neušlo. „To se vám jistě jen zdálo. Nejspíš stín svíček. Dnes jsem se oženil s nejkrásnější ženou světa, mí rodiče ten sňatek schvalují a mně zbývá už jen zplodit syna, abych splnil všechny své povinnosti.“ „Já tolik doufala, že Melinda pro tebe bude mnohem víc než pouhé plnění povinností,“ poznamenala Alvara smutně. Teď se Wulf už mohl matce podívat přímo do očí. „Ano, je. Náš sňatek je splněním přání. Já jsem si Melindu chtěl vzít.“ Viděl na ní, že ji tak docela nepřesvědčil, nic dalšího už k tomu neřekla. „Nezůstávej s hosty příliš dlouho. Pro ženu, která neví, co ji čeká, bude čekání trápením.“ „Zařídím se podle vaší rady,“ slíbil Wulf. Přesto uplynula ještě dost dlouhá doba, během které Alvara synovi jeho slib ještě jednou připomněla. Pak se Wulf konečně rozloučil a beze spěchu zamířil ke komnatě, kterou bude odteď s Melindou sdílet. Přede dveřmi se zarazil. Zdálo se mu podivné klepat na vlastní dveře, takže se rozhodl to neudělat. Pomalu otevřel a vstoupil. Podle očekávání byla nevěsta vzhůru, ležela na posteli a dívala se na něj. Neřekla nic, Wulf však v jejím pohledu viděl očekávání a rozrušení. Odkašlal si a posadil se na svou stranu lože. Beze slova si stáhl holínky, potom nohavice i košili. Poznenáhlu se otočil. Květiny z Melindina účesu zmizely. Rozpuštěné vlasy jí splývaly kolem ramen a zářily jako věnec z čistého zlata. Wulf polkl. Najednou cítil obavy stejně jako ona. Rozpačitě se díval na vlastní prsty. „Bude to bolet. Jen dnes, pak už ne. Budu opatrný. Kdyby vám…,“ opravil se, „kdyby ti něco bylo nesnesitelné, řekni mi to.“ Jeho žena však nebyla až tak ustrašená, jak předpokládal. Působila spíš jako ovce, která se smířila s tím, že za chvíli bude muset na porážku. Wulf vstal a šel k oknu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510182