Lady Melinda Doolanová byla očištěna od jakéhokoliv podezření, že by se podílela na spiknutí svého manžela a synovce. Zbytek Doolanova majetku tak připadl jí, včetně rozsáhlého panství nedaleko Worcesteru. Požádala mne proto, jestli by se mohla plavit zpět do Anglie s námi, a já neměl nic proti. Slečna Hester Archerová měla cestovat s ní, opět jako její společnice, a já nějak tušil, že jí zůstane ještě dlouho. S Elizabeth po boku jsme pozorovali nakládání Fury, stejně jako v Bristolu před několika měsíci, když naše cesta začínala. „Promiňte, mylorde,“ oslovil mne Adam, který společně s Annou stál vedle nás. „Můj soused pan Wareham mě požádal, abych vám tlumočil jeho prosbu.“ Lord Adam Campbell Barcley měl plout s námi, čekala ho škola v Anglii. Lady Anna jistě chápala, že Západní Indie nemůže mladému gentlemanovi nabídnout dostatečné vzdělání, sama také trvala na jeho odjezdu. Ale nyní, když se chystala rozloučit se svým synem na několik dlouhých let, všiml jsem si, jak se jí lesknou oči. „Jistě, pane Barcley,“ přikývl jsem. „Jedná se o jeho synovce, Thomase,“ odpověděl Adam. „Má brzy odcestovat, jeho otec, vikomt Wareham, se těžce roznemohl a chce mít syna u sebe.“ „A rád by, aby plul na Fury,“ pochopil jsem. „Nevidím žádnou překážku. Po jeho únosu je to to nejmenší, co pro něho mohu udělat. To je ten chlapec tamhle,“ ukázal jsem rukou, „s majorem Woodwardem, co učí mou dceru a syna krmit racky?“ „Ano, to je on. Sir Woodward prý zná tu rodinu dobře,“ odpověděla lady Anna místo něho, protože její manžel nemohl vidět, koho mám na mysli. S úsměvem jsem se na bavící se skupinku zadíval. Uplyne více než deset let, kdy jsem si na idylickou scénu měl opět vzpomenout. Bude noc, na obloze bude zářit měsíc a Margaret opět bude uprostřed stejné trojice. Ale ti už nebudou mít civilní šaty a nebudou se vesele smát. Budou mít zbraně v rukou, můj syn bude v červené a ti dva starší v tmavě modrých uniformách Washingtonovy Kontinentální armády.
Historická poznámka Wills Hill, 1. markýz z Downshire, zůstal ministrem pro kolonie až do roku 1772. Po celou dobu svého úřadování i po něm důrazně odmítal jakékoliv ústupky americkým kolonistům a jistě tak nepřispěl ke zklidnění vypjaté situace v předvečer vypuknutí americké revoluce. Lord Carleton Doolan je fiktivní postava. Guvernér Barbadosu v době, kdy se příběh odehrává, se jmenoval William Spry a zemřel v úřadě přirozenou smrtí roku 1772.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510180