zaplatíme! Útulek nemůže pořád fungovat ve ztrátě, Rachel. Víš přece, jak máme tenhle měsíc napjatý rozpočet – nejen tenhle měsíc, ale poslední půlrok. A musíme si najít dalšího lékaře na záskok místo Dana…“ „Pojistka to nepokryje?“ „Občas se mi nechce věřit, že jsi dřív pracovala v obchodním oddělení. Ne, nepokryje.“ „Ale měla by! Byla to nehoda! Ale hlavně – nám jde jen o peníze. Není to pro nás ani zdaleka tak hrozné jako pro Jeannie. Nedokážu si ani představit, čím teď prochází. Ty jo?“ „Já ty dvě věci nesrovnávám. Jen ti říkám, že nedokážu takhle…“ Ozvalo se lusknutí prsty. „… vyčarovat několik tisíc liber. Pro dvacet psů. Dvacet, Rachel.“ „Ach bože, neluskej prsty, Georgi. Víš, že ten zvuk nesnáším…“ Ozvala se salva luskání. Jeannie bylo trapné poslouchat, ale zároveň byla ráda, že tohle slyší, protože Rachel i George byli příliš zdvořilí na to, aby se jí upřímně svěřili. Samozřejmě že Danova nehoda má vliv na jejich podnikání. A ona žije v jejich domku a neplatí nájem… „Jde přece jen o očkování a kastraci,“ říkala právě Rachel a znělo to, jako by se rozhovor už počtvrté nebo popáté točil okolo téhož. „Jenom. Jenom. Ne. Dřív sis dokázala na provoz útulku sehnat peníze. Můžeš se poohlédnout po dalších možnostech.“ „Georgi…“ „Nezkoušej na mě žádné Georgi. Nemám na to náladu, Rachel.“ Jeannie napínala uši, aby zaslechla Rachelinu odpověď, ale manželé popošli o kus dál. Předklonila se, ale ne tak daleko, aby ji mohli zahlédnout. V tu chvíli ucítila, jak se její paže dotklo něco studeného. Vypískla a uskočila zpátky. Stála za ní Rachelina kolie. Jeannie polekaně mrkala. Jak se k ní 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509667