Nelze tvrdit, že bilingvismus hraje roli v rekognici neznámého cizojazyčného materiálu. Přijímáme tedy nulovou hypotézu, že mezi žáky monolingvními a bilingvními ve věku 12–14 let neexistuje statisticky průkazný rozdíl v rekognici neznámého cizojazyčného materiálu. Fakt, že cílené hudební vzdělávání sehrává podstatnou roli při úspěšnosti v rekognici cizojazyčného materiálu, jsme postavili na teoriích A. S. Patela (2008) a L. Jänckeho (2012), kteří se oba zabývají vztahem hudby a jazyka. Zároveň operují s neurologickou podstatou vnímání hudby a jazyka, při němž musí být aktivní nervové sítě obou mozkových hemisfér. V našem kvaziexperimentu jsme si ověřili a přijali hypotézu, že žáci s cíleným hudebním vzděláváním (ZU + GU = 31,8 %) vykazují vyšší úspěšnost v rekognici neznámého cizojazyčného materiálu než žáci bez cíleného hudebního vzdělávání (Z + G = 18,6 %). Řada výzkumů (Patel, Jäncke, Koelsch) potvrdila, že při vnímání jazyka a hudby jsou využívány stejné funkční modely, a v naší paměťové studii Sp jsme prokázali, že cílené hudební vzdělávání napomáhá při rozlišování jemných cizojazyčných rozdílů na suprasegmentální úrovni. Vnímání charakteristické melodie daného cizího jazyka patří mezi důležité aspekty, které by neměly být opomíjeny při učení (se) cizím jazykům, protože melodie sehrává důležitou roli při dorozumívání v konkrétním cizím jazyce; my se jí budeme blíže zabývat v následující kapitole. Nedílnou součástí závěru a shrnutí této hypotézy je fakt, že existuje celá řada podobností a rozdílů mezi hudbou a jazykem, jejichž další konkrétní zkoumání může prohloubit porozumění jejich mechanismům a následnou implementaci do aktivní výuky cizích jazyků. I v tomto případě je zřejmé, že trénování bezprostřední krátkodobé paměti je pro výuku cizích jazyků důležité, že je podobné při cíleném hudebním vzdělávání a že může vést k oboustrannému ovlivňování a pozitivnímu transferu, kdy hudební zkušenost usnadňuje učení (se) cizím jazykům. Výsledek testování úspěšnosti v rekognici neznámého cizojazyčného materiálu mezi dívkami (N = 25,1 %) a chlapci (N = 21,7 %) potvrdil naši hypotézu (Hp4), že rozdíl mezi těmito dvěma skupinami nebude 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509633