„Neříkal jsem to?“ obrátil se král vítězoslavně k princeznám. „Další emisař, co ve své vlasti pohořel, a tak se vydal kolonizovat, v jeho slovníku civilizovat, okolní kraje.“ „Neodpověděl jste mi, pane králi.“ „Samozřejmě, že vím vše. Jinak bych ho nemohl ani řídit.“ „A kdo vás informuje?“ „Úředníci a policie. Ty za to platím.“ „A že lid robotný umírá hladem, vám nevadí?“ „V mém království nikdo nouzí netrpí, natož aby na ni umíral. Úředníci vše propočetli, tabulky zavedli, doktoři je schválili…“ „Tak tabulky…“ „Ano, na vše jsou tabulky a normy. A tohle, co vidíte přede mnou, je jen ubohý zbytek z toho obrovského bohatství, které rozdávám lidem, nevím tedy, na co by si mohli stěžovat.“ „A kdy jste byl, smím-li se zeptat, pane králi, mezi prostým lidem, abyste se přesvědčil, jak se jim daří, či lépe řečeno, nedaří?“ „Třeba včera, cizinče, šel jsem se projít po královské zahradě, aby mi trochu…, abych si odpočinul od té své těžké a odpovědné práce a pozdravil se se svými poddanými.“ „Potkal jste někoho?“ „Ano, zahradníka, štolbu a stráž. A nikdo z nich si na nic nestěžoval. Naopak, uctivě a radostně mě vítali. Z jejich chování jsem nabyl dojmu, aniž bych se chtěl chválit, že ke mně chovají lásku a úctu.“ „A byl jste pod hradem?“ „Co bych tam, proboha, dělal? Taková dálka a ten kopec!“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509573