„Páni, tak teď jsi mě dostala. Mrňavý péro… hmmm,“ pronesl ironicky. „A nabliješ, jak to bylo, že mi ho nabliješ… zpátky,“ zdůraznil, „jakože zpátky do ksichtu. Hmmm. Sakra, holka, ty máš ale smysl pro humor. Hele, ty se mi začínáš fakt líbit, ty kecy mě děsně rajcujou.“ „Seru na tebe, slyšíš, seru na tebe! Hned mě pusť, ty zasraný prase! Hneeed!!!“ zařvala jsem, co nejvíc jsem mohla, a vší silou zabrala za pouta. Zbytečně. „Sklapni, sakra, ty bys člověka vytočila tak, že by po tobě skočil a zabil tě,“ naštval se. „Na to zkurvyzmrd jako ty nemá koule,“ prskala jsem vzteky. „To nemá smysl,“ pronesl tiše. „Víš co, přijdu, až se uklidníš,“ dodal a zmizel za dveřmi. Celé nekonečné hodiny se neukázal. Marně jsem křičela na drobné okénko u stropu v naději, že mě někdo zaslechne a osvobodí. Bolelo mě celé tělo, nejhorší bylo to, že jsem se nemohla ani protáhnout. Byla mi zima a měla jsem šílenou žízeň. Musela jsem čůrat pod sebe. Najednou se v místnosti zapnulo topení, k večeru se konečně otevřely dveře a v nich se objevil on. „Chyběl jsem ti?“ zeptal se, jen co za sebou zaklapl dveře. Ale spíš to vyznělo jen jako řečnická otázka, na kterou se neodpovídá. Bylo mi do breku. Konečně tu byl, i když mě věznil, věděla jsem, že za tohle všechno mohl on, přesto jsem byla ráda, že je alespoň naděje, že se něco změní k lepšímu. „Přemýšlela jsi?“ Přišel ke mně a pohladil mě po tváři. „Prosím,“ vyloudila jsem ze sebe plačtivě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509572