„Páni, tak teď jsi mě dostala. Mrňavý péro… hmmm,“ pronesl ironicky. „A nabliješ, jak to bylo, že mi ho nabliješ… zpátky,“ zdůraznil, „jakože zpátky do ksichtu. Hmmm. Sakra, holka, ty máš ale smysl pro humor. Hele, ty se mi začínáš fakt líbit, ty kecy mě děsně rajcujou.“ „Seru na tebe, slyšíš, seru na tebe! Hned mě pusť, ty zasraný prase! Hneeed!!!“ zařvala jsem, co nejvíc jsem mohla, a vší silou zabrala za pouta. Zbytečně. „Sklapni, sakra, ty bys člověka vytočila tak, že by po tobě skočil a zabil tě,“ naštval se. „Na to zkurvyzmrd jako ty nemá koule,“ prskala jsem vzteky. „To nemá smysl,“ pronesl tiše. „Víš co, přijdu, až se uklidníš,“ dodal a zmizel za dveřmi. Celé nekonečné hodiny se neukázal. Marně jsem křičela na drobné okénko u stropu v naději, že mě někdo zaslechne a osvobodí. Bolelo mě celé tělo, nejhorší bylo to, že jsem se nemohla ani protáhnout. Byla mi zima a měla jsem šílenou žízeň. Musela jsem čůrat pod sebe. Najednou se v místnosti zapnulo topení, k večeru se konečně otevřely dveře a v nich se objevil on. „Chyběl jsem ti?“ zeptal se, jen co za sebou zaklapl dveře. Ale spíš to vyznělo jen jako řečnická otázka, na kterou se neodpovídá. Bylo mi do breku. Konečně tu byl, i když mě věznil, věděla jsem, že za tohle všechno mohl on, přesto jsem byla ráda, že je alespoň naděje, že se něco změní k lepšímu. „Přemýšlela jsi?“ Přišel ke mně a pohladil mě po tváři. „Prosím,“ vyloudila jsem ze sebe plačtivě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509572
V jeho
očích
se
zračila
duše
romantika,
ale
především
nepopiratelná touha po dobrodružství. Jeho silná šlachovitá postava se opět objevila ve dveřích. Rukama by mě zvedl jako pírko. Působil klidně a rozvážně, jako člověk, kterého za žádných okolností nic nerozhodí. Dívala jsem se do jeho temně hnědých očí, jako by se usmívaly, stejně jako jeho plná ústa. Vždycky když se zamračil a ostře stáhl temné obočí, hrklo ve mně. Jen co se objevil v místnosti, ucítila jsem jeho opojnou, sytě kořeněnou mužnou vůni. Blížil se se svým typickým sexy pohledem, jako něžný manipulátor s elegancí divoké kočky. Jeho dech byl cítit nasládlou vůní tabáku. Moji pozornost opětoval a vsunul mi dlaň pod sukni. Naprosto bez zábran mi promnul klín. Přiblížil se tváří až k mým ústům a zašeptal: „To, že s tebou jednám s respektem, nesmíš zaměňovat za moji osobní slabost. Slabost je luxus, který si nemůžu dovolit,“ zasmál se ironicky. Spontánně jsem vykřikla nesouhlasem. Ve chvilce do mě zasunul prst a prstil mě mělkými přírazy. Snažil se druhou dlaní potlačit můj křik. Jeho povrchní ironický smích vystřídal vztek. Citelně zrychlil a pozoroval, kdy se mi to začne líbit. Jen co začal být úspěšný, pustil mě a nechal mě rozdrážděnou. Pevně jsem stiskla kolena k sobě a litovala, že tak náhle přestal. Vzal sklenku z poličky a nalil vodu. Přidržel mi sklenku u úst, abych se mohla napít. Opojná vlažná voda mi vlívala opětovnou sílu do žil. Probouzela mě z letargie a plnila můj hlady sevřený žaludek lživou fantazií. Odložil ji zpátky. Odvázal mi nohy a ruce osvobodil od upoutání za hlavou. Téměř jsem je necítila a nedokázala s nimi ani 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509572
pohnout. Pouta mi nechal. Trvalo pár minut, než se do mých končetin znovu vrátila krev. Pomohl mi na nohy a odvedl mě k jednoduché sprše v samém rohu místnosti. „Umyju tě,“ řekl a já neprotestovala. Nařídil vodu tak, aby byla příjemně teplá, a od krku ji nechal stékat po mém nahém těle po všech záhybech. Zaujatě sledoval její proud, jak se setkává v mém klíně a podél sevřených stehen stéká v nenávratnu pryč.
100 Ukázka elektronické knihy