jako kompas, který jim říká, jakým směrem se jejich hnízdo vůči těmto bodům nachází. Mravence je mnohem snazší stopovat než včely nebo čmeláky a výzkumníci zabývající se mravenci zjistili, že přemístění mravenci chodí ve velkých smyčkách od místa, kde byli vypuštěni (což připomíná trasy nových čmeláků, když prvně opouštějí své hnízdo). Je pravděpodobné,
že
když
jsem
vypouštěl
čmeláky
na
neznámých místech, dělali to samé. Zakroužili kolem místa vypuštění,
aby
se
poohlédli
po
důvěrně
známých
orientačních bodech. Pokud by měli dost velké štěstí a nějaký našli, dokázali by se dostat domů rychle. Čmeláci zemní zjevně shánějí potravu dost daleko od svého hnízda, takže pravděpodobně měli mentální mapu význačných orientačních bodů v krajině kilometr nebo dva kolem mého domu. Ti, kteří byli vypuštěni mnoho kilometrů od domu, měli relativně malou šanci vůbec někdy narazit na některý povědomý orientační bod, mnozí se proto nikdy nevrátili zpátky, a ti, jimž se to povedlo, na to potřebovali celé dny. Vzhledem
k
ohromnému
množství
energie,
kterou
čmelák potřebuje k letu, je schopnost přesně se orientovat a rychle se přemisťovat mezi plochami s květinami a vlastním
hnízdem
pro
jejich
přežití
klíčová.
Jsou
fenomenálně výkonní při opakovaném hledání cesty zpátky k výnosným rozkvetlým plochám. Tímto způsobem si ty nejmohutnější druhy jako čmelák zemní dokáží obstarat potravu
i
v
nehostinných,
intenzivně
zemědělsky
obdělávaných oblastech, kde je květin málo a nacházejí se daleko od sebe. Klíčem k pomoci našim vzácnějším druhům
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509502
v přežití je pravděpodobně jednoduše do krajiny doplnit víc ploch s květinami a trochu tak čmelákům usnadnit hledání potravy a dostatečné zásobování hnízd. 9 Pylová zrnka mnoha rostlin mají odlišné a krásně symetrické tvary, když se na ně podíváte pod mikroskopem. Pylová zrnka brutnáku připomínají oválné polštářky s řadou rovnoběžných drážek vedoucích z jednoho konce na druhý.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509502
6. Kostival a páchnoucí nohy Kochejte se vůní růže, a nakonec vdechnete včelu. – anonym
V létě 1996 jsem seděl mezi hustým porostem kopřiv a kostivalu v Itchen Valley Country Parku na severním okraji Southamptonu a pozoroval čmeláky. Podařilo se mi získat pozici odborného asistenta oddělení biologie Southamptonské univerzity a poprvé jsem si užíval luxusu být placen za výzkum něčeho, co mě zajímá. Práce univerzitního odborného asistenta a přednášejícího je docela zvláštní. Pro začátek je schopnost přednášet poměrně nízko na seznamu vlastností, které univerzitní výběrové komise hledají. Hlavním kritériem je výzkumná minulost kandidáta. To vysvětluje, proč někteří přednášející na univerzitách postrádají byť i ty nejzákladnější komunikační dovednosti, nebo dokonce sociální dovednosti jakéhokoli druhu. Když jsem ještě studoval, měl jsem jednoho přednášejícího, který v jistém ohledu mírně připomínal mého starého učitele biologie pana Newtona, byl ale mnohem méně zajímavý. Dokázal
Ukázka elektronické knihy