jako kompas, který jim říká, jakým směrem se jejich hnízdo vůči těmto bodům nachází. Mravence je mnohem snazší stopovat než včely nebo čmeláky a výzkumníci zabývající se mravenci zjistili, že přemístění mravenci chodí ve velkých smyčkách od místa, kde byli vypuštěni (což připomíná trasy nových čmeláků, když prvně opouštějí své hnízdo). Je pravděpodobné,
že
když
jsem
vypouštěl
čmeláky
na
neznámých místech, dělali to samé. Zakroužili kolem místa vypuštění,
aby
se
poohlédli
po
důvěrně
známých
orientačních bodech. Pokud by měli dost velké štěstí a nějaký našli, dokázali by se dostat domů rychle. Čmeláci zemní zjevně shánějí potravu dost daleko od svého hnízda, takže pravděpodobně měli mentální mapu význačných orientačních bodů v krajině kilometr nebo dva kolem mého domu. Ti, kteří byli vypuštěni mnoho kilometrů od domu, měli relativně malou šanci vůbec někdy narazit na některý povědomý orientační bod, mnozí se proto nikdy nevrátili zpátky, a ti, jimž se to povedlo, na to potřebovali celé dny. Vzhledem
k
ohromnému
množství
energie,
kterou
čmelák potřebuje k letu, je schopnost přesně se orientovat a rychle se přemisťovat mezi plochami s květinami a vlastním
hnízdem
pro
jejich
přežití
klíčová.
Jsou
fenomenálně výkonní při opakovaném hledání cesty zpátky k výnosným rozkvetlým plochám. Tímto způsobem si ty nejmohutnější druhy jako čmelák zemní dokáží obstarat potravu
i
v
nehostinných,
intenzivně
zemědělsky
obdělávaných oblastech, kde je květin málo a nacházejí se daleko od sebe. Klíčem k pomoci našim vzácnějším druhům
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509502