I. V labyrintu skal
98
Útvary vytvořené zprohýbanými železitými laminami se shrnují pod pojem železité inkrustace.120 Může jít o kulovité nebo trubicovité útvary složené z jedné železité laminy po obvodu nebo i z většího počtu koncentricky uspořádaných lamin. Příčné průřezy vícevrstevných útvarů jsou označovány jako tzv. skalní růže. Příkladem z okolí Vlhoště jsou již výše popsané útvary na hřbetu k. 432,1 jihozápadně od Hvězdy. V předchozích kapitolách jsme se již rozepsali o východo–západních zónách trubicovitého proželeznění mezi Vlhoštěm a Dolským údolím nebo o svazku železitých trubic v rokli Tovolka. Železité konkrece a vertikálně protažené trubice na temeni Husy (448,8 m) předurčily vznik skalních mís až 1,5 metru v průměru, vystupujících nad okolní terén, nebo až 0,5 metru vysokých sloupů, některými autory přirovnávaných ke gejzírovým stalagmitům.121 Zajímavé tvary vznikly v místech, kde se zprohýbané laminy kombinují s železitými výplněmi puklin. Příkladem je 3 metry vysoký skalní sloup na hraně druhého patra skal v hlavním defilé na jihozápadním svahu Vlhoště.122 Jedna z železitých lamin kryje sloup seshora, takže sloup trochu působí jako miniatura skalních pokliček v Kokořínském dole. Průchod železitých roztoků přes pukliny orientované ve směru východ–západ byl ostatně též příčinou proželeznění kolem skály Smrtka (Totenstein) nad Domašicemi. Jde bezpochyby o morfologicky nejvýraznější projev proželeznění na Kokořínsku severně od Dubé. Vznikly zde až 5 metrů vysoké a 10 metrů široké zdi složené ze svazků železitých trubic a ohraničené proželeznělými puklinami. V místech menší hustoty trubic není zeď souvislá, ale člení se na věžičky nepravidelného tvaru. Na horním povrchu hřbetů a zdí se i tady vytvořily skalní mísy, které jsou jinak na Kokořínsku velmi vzácné.
Převisy a voda jako základ civilizace V okolí Vlhoště, jakož i na celém území Polomených hor, jsou běžným jevem převisy zahloubené do paty skal. Největší z nich mají svá jména a jsou vyznačené v turistických mapách. Jak je poznat ze starých turistických průvodců, už před první světovou válkou byly oblíbenými výletními cíli.123 Tehdy byly označovány jako jeskyně (Höhlen), snad v zájmu zvýšení jejich atraktivity mezi ro120 Pojem železité inkrustace je vysvětlen v geomorfologickém atlasu editorů J. Rubína a B. Balatky (1986, s. 136–137) a v pískovcovém atlasu J. Adamoviče a kol. (2010, s. 130–133). Řadu příkladů z Kokořínska popsali ve svých pracích B. Balatka a J. Sládek. 121 B. Balatka a kol. (1969, foto 32), B. Balatka a J. Sládek (1972, s. 13; 1981, s. 40). 122 Tento nevelký, ale přitom zdaleka viditelný skalní útvar fotograficky zachytil J. Sládek v práci B. Balatky a kol. (1969, foto 37). 123 Mezi nejstarší průvodce v dnešním slova smyslu patří již zmíněný spisek Rudolpha Jennyho (1823). Dosud nepřekonaným dílem pro severočeskou oblast je průvodce Franze Hantschela z roku 1895, jehož reedice z roku 1907 byla prodávaná i po jednotlivých sešitech pro každou oblast zvlášť a průběžně aktualizovaná až do začátku druhé světové války. Ryze českého průvodce napsal Jan K. Hanuš v roce 1930. Klasikou je průvodce Bohumila Kinského po Dubském Švýcarsku z roku 1936.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509363