ABBY GREENOVÁ
to ty jsi ta tajemná žena z oázy. A musíš připustit, že tvoje chování té noci – naše chování,“ opravil se, „tak trochu vysvětluje, proč jsem věřil nejhoršímu.“ „I kvůli tomu jsem si myslela, že bys mi nevěřil,“ přiznala Líja. „Takže jestli jsi nepoletovala z jachty na jachtu a neobrážela noční kluby, co jsi dělala?“ Líja zvedla bradu. „Ráda tancuju a do nočních klubů jsem opravdu chodila.“ „Ale jako většině lidí se ti nejspíš podařilo, aby tě z nich nevyhodili. Kdo je ta dívka na fotkách?“ „Je to nějaká modelka z Blízkého východu. Jedna z mých sester poznamenala, že vypadá jako já. Má stejné vlasy. Výšku…“ „Je úplně jiná. Je mnohem hubenější a nemá žádná prsa.“ Podíval se jí na hruď a Líjiny bradavky na to okamžitě zareagovaly. „Taky si myslím, že vypadáme úplně jinak, ale splnila to, co otec chtěl: chovala se jako rozmazlená princezna, aby si jí tisk všiml.“ Sharif – díkybohu – zvedl pohled zpátky do její tváře. „Proč by to dělal?“ Líja se snažila nevšímat si známého bodnutí bolesti. „Protože vykládat lidem, že se chovám příšerně, bylo lepší než připustit, že jsem odjela z Tarráku, abych žila svobodně a nezávisle, což bylo mým přáním.“ „Co jsi dělala?“ Líja prudce bušilo srdce. Nelíbilo se jí, že jí záleží na tom, co si Sharif myslí. „Byla jsem v Oxfordu. Přes dva roky jsem studovala ekonomickou a společenskou historii v magisterském programu.“ „V magisterském programu? Máš bakaláře?“ Líja zavrtěla hlavou. „Ne, studovala jsem na bakalářskou zkoušku s učitelem v Tarráku a udělala jsem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509297