SHANNON McKENNA
Usmála se. „Ani ty nevypadáš zle. Ten smokink ti vážně sluší.“ Společně zamířili dolů po schodech. Téměř na konci schodiště spatřili Harolda. Mířil k nim a vedle něj cupitala mladá žena, která do něj byla zavěšená. Vysoká bruneta s nepřehlédnutelným výstřihem a pohledem upřeným přímo na ně. Moment, tu přece zná. Jmenuje se Lydia a je to architektka ze San Franciska. Seznámili se tam při práci na projektu Magnolia Plaza, prožili spolu krátký románek, ale od té doby, kdy se před šesti měsíci vrátil domů, se jí už nikdy neozval. Přesněji řečeno už si na ni ani jednou nevzpomněl. Harold směřoval přímo k nim, o tom nebylo pochyb. Do nosu ho uhodila vůně Lydiina parfému. Těžká, omamná vůně. Přesně taková, jakou ho omámili tenkrát na večírku u Sobela. Cítil, jak mu na čele vyrašily krůpěje potu. „Ahoj, Drewe,“ pozdravila ho Lydia až příliš sladce. „Vypadáš skvěle, jako vždycky. A nejspíš máš spoustu práce, že?“ Potřeboval chvíli, aby se vzpamatoval. „Ahoj, Lydie,“ vypravil ze sebe nakonec. „Tohle je moje snoubenka Jenna Somersová.“ „Lydia už ví, že je to tvoje snoubenka,“ ujistil ho Harold. „Teď už rozhodně. Ale zajímavé je, že jsem o Jenně neměla ani ponětí, když jsi byl loni v San Francisku. Lydiin hlas se nesl široko daleko. Rozhodně ses nechoval jako někdo, kdo právě našel svoji životní lásku.“ Lydia se podívala na Jennu a lítostivě pokrčila rameny. „Ach ten Drew.“ „Omluvíte nás? Musíme se pozdravit i s ostatními.“ Drew nasměroval Jennu pryč od nich. „Ještě si promluvíme,“ volal za nimi Harold. „Sedíme u stejného stolu. Můžete si s Lydií zavzpomínat na staré časy. Nebude to báječné?“ Harold jen stěží potlačoval škodolibý úsměv. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509283