mít žádný směr. Je to škoda, protože kam půjdeme? Co budeme dělat? Nikdo z nás nemá rád Trockého. Trpíme ho. Možná se ho bojíme. Mnozí jím však pohrdají. Lenin taky nebudí velkou důvěru, i když nemá stejný úmysl… Možná to myslí upřímně. Mezi nimi je však strašlivá síla, kterou si Německo podmanilo.“ „To je hrozné!“ hlesnu. „Řekneme si to později, jestli to půjde,“ dodal Sténeberg s plamenem v očích. „V současné době je to ztracený případ. Co můžeme dělat? A proč bychom měli chtít dát štěstí navzdory sobě samým lidem, kteří chtějí být poraženi? Za pár let možná pochopí, že jim chceme udělat radost, a my se vrátíme ke svému úkolu. Nyní se musíme vrátit do stínu.“ Tak mluvil tento muž, který je věřící, upřímný.
11. května 1918 Ti, kteří jsou u moci, nabízejí tu nejděsivější podívanou na neschopnost. Některé z těchto situací však vyvolávají scény, které by byly neodolatelně komické, kdyby nebyly k pláči. Prostý námořník, který se z Leninovy milosti stal ministrem námořnictva, byl právě zatčen za zpronevěru, plýtvání, zpronevěru finančních prostředků a podobně! Zdá se, že jsme si na něj na ministerstvu zvykli. Navíc to byl strašný člověk, který často mluvil na lidových shromážděních. Měl dostatek rozumu, aby nebyl na admirály, kterým velel, příliš přísný. Měl dost inteligence na to, aby se nijak nezabýval technickou stránkou věci. Spokojil se s tím, že svou hodností prostého
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509237