mít žádný směr. Je to škoda, protože kam půjdeme? Co budeme dělat? Nikdo z nás nemá rád Trockého. Trpíme ho. Možná se ho bojíme. Mnozí jím však pohrdají. Lenin taky nebudí velkou důvěru, i když nemá stejný úmysl… Možná to myslí upřímně. Mezi nimi je však strašlivá síla, kterou si Německo podmanilo.“ „To je hrozné!“ hlesnu. „Řekneme si to později, jestli to půjde,“ dodal Sténeberg s plamenem v očích. „V současné době je to ztracený případ. Co můžeme dělat? A proč bychom měli chtít dát štěstí navzdory sobě samým lidem, kteří chtějí být poraženi? Za pár let možná pochopí, že jim chceme udělat radost, a my se vrátíme ke svému úkolu. Nyní se musíme vrátit do stínu.“ Tak mluvil tento muž, který je věřící, upřímný.
11. května 1918 Ti, kteří jsou u moci, nabízejí tu nejděsivější podívanou na neschopnost. Některé z těchto situací však vyvolávají scény, které by byly neodolatelně komické, kdyby nebyly k pláči. Prostý námořník, který se z Leninovy milosti stal ministrem námořnictva, byl právě zatčen za zpronevěru, plýtvání, zpronevěru finančních prostředků a podobně! Zdá se, že jsme si na něj na ministerstvu zvykli. Navíc to byl strašný člověk, který často mluvil na lidových shromážděních. Měl dostatek rozumu, aby nebyl na admirály, kterým velel, příliš přísný. Měl dost inteligence na to, aby se nijak nezabýval technickou stránkou věci. Spokojil se s tím, že svou hodností prostého
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509237
námořníka symbolizoval ten nejpodivuhodnější paradox, jaký kdy člověk ve vládě viděl. Upadl do posměchu. Nebyl by jediný. Kolontajová, tato žena, která byla jmenována ministryní náboženství, vydává absurdní příkazy a jen dělá lidi nešťastnými. Zdá se, že od vrcholu až dolů v hierarchii je příkazem nejen znevažovat toho, kdo byl povýšen, ale také povyšovat pokorné, nevědomé na pozice, které nejsou schopni zastávat. V okrese tak byla ředitelkou školy jmenována kuchařka a tato škola, která víceméně fungovala i navzdory revoluci, bude zavřena, protože rodiče tam už nechtějí posílat své děti.
12. května 1918 Celé to bolševické šílenství, všechno to znechucení, odpor, který se zmocňuje tolika lidí, snad dokáže změnit události. O tom není pochyb. Část lidu už znovu žádá cara. Car! Kde přesně je? Přirozeně o něm kolují ty nejnepravděpodobnější zvěsti. Duchovní prý připravují demonstrace. Finsko je dějištěm krvavých bitev. Rudá a Bílá garda se navzájem zabijí. Viborg by byl zcela zničen a bílí by postříleli všechny Rusy, které by mohli zajmout. Velká ruská vlast se totiž rozpadá. Nejde jen o rozdělení na politické strany. Je to, co je jinak závažnější, rozdělení mezi rasami, které se vzkřísily, které chtějí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509237
znovu získat svou autonomii. Finsko nikdy neprojevilo žádné něžné city k Rusku, které si ho podrobilo a utlačovalo ho.
Ukázka elektronické knihy