ta hovada udělala. Stejně si myslím, že jsme s ním měli jít k doktoru. I když by se nás jistě ptal, kde se mu to stalo a jak a policie by ty otázky zopakovala.“ „Já jsem byl proti, promiň. Myslel jsem na tebe. Byls přece zavřený. Já vím, že neprávem a že ti trest vymazali, ale znám pár policistů, kteří nemají rádi Romy a píšou si to na fejs.“ „My jsme kluka našli a vytáhli z díry, Jakube. Co kdyby se tamti k němu vrátili a znova kopance a boxery? Pak by ho tam nechali ležet a umřel by třeba jenom proto, že jej nepoložili na bok a zapadl mu jazyk. Nebo by mu natekla krev do plic. Krev, sliny, zvratky… Takhle pitomě umře spousta lidí. Úplně zbytečně. Jsem rád, že jsem ty dva složil. Doufám, že si to budou pamatovat. Neviděli mi do tváře, dal jsem si kapuci a vlasy až do očí. A moc světla tam nebylo, jako v bordelu.“ „Na to bych moc nespoléhal. Když viděli, že jsi snědý.“ „To vidět mohli, ale určitě neviděli, jak vypadám. Povolil jsem kolena a sklonil hlavu, abych byl o trošku nižší. Může to zmást.“
Ráno odešel Tobi do práce a Franta s Kubou zůstali sami. Franta nemohl pro bolest skoro otevřít ústa. Uzobával jídlo po kouscích jako vrabčák a téměř nepromluvil. Zuby si ani nevyčistil. Prostě to nešlo. Použil jen ústní vodu. Kuba mu přinesl octanovou mast a sáček s ledem. „Tu mast si vetři do kůže. Ale napřed si přilož ten led. Aspoň na chvilku na obě strany. Než se led rozpustí, bude chladit. Otok už
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509229