káru,“ zavřel téma pro tu chvíli Kuba. Když se pak podíval na Frantu, ten už spal. Důkladně si rány omyl a ty největší si nechal ošetřit, nevypadaly už tak zle. Jen boule a hematomy ještě vyrostly. Měl štěstí v neštěstí, nevyrazili mu zuby a boxery minuly oči a krk. „Zítra se to všechno probudí a bude to víc bolet. To vím z fotbalu. Když jsem po faulu soupeře odkulhal do šatny, večer už jsem skákal na záchod po jedné noze a ráno jsem se na tu zraněnou nohu nepostavil ani náhodou. Každá rána to maso rozmačká, do potrhaných tkání vyteče krev a tkáňový mok, oteče to. Pak jsem nikdy neměl botu, do které by se noha vešla. Musel jsem si vzít tátův nejrozšmajdanější škrpál. Pomůže ledování a octanový obklad, ale na obličeji by si to musel sám držet. A ten octan dost nepříjemně smrdí. Nachystáme mu na zítra octanovou mast a sáčky s ledem. Ať si mast natáhne na ty boule a modřiny a ten led aspoň na chvilku. Pak se může zahrabat do deky a zase se ohřát.“ „Budu s ním, nebude muset nic jiného, než dojít si na záchod a do koupelny. Asi mu okopali i nohy. Ale na břiše neměl nic a zlomeninu nemá.“ „Táta celý život říkal, že obraženina bolí víc, než zlomenina. A je to pravda. Kdyby to bolelo moc, v lékárně je ibuprofen. Ale pozor, po jídle a maximálně tři tablety za den, je to čtyřstovka. Bude mít možná problém kousat. Ať jí jenom to, co pokouše bez velkých bolestí. A ať má pořád v dosahu pití. Dokud bude spát, ať spí. Zkus být hodně potichu. Ale kontroluj, jestli se něco nezměnilo. Kdyby začal chrčet, nebo dýchat divně, musíš jej probudit, podložit záda do polosedu, nebo jej fixovat na boku a volat záchranku. Nevíme, co všechno mu
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509229