„No, to je milé. Tak bychom mohli jít třeba i někam jinam. Nebo tam nějakou máš?“ zaútočila jsem na něj. „Já? Já ne, holčičko. To ty pořád vzdycháš po tom svým bývalým.“ Nechápala jsem, jak na to přišel. Jo, občas jsem si na Libora vzpomněla, ale nic jsem nikdy neříkala. Nebo to jen tak zkoušel? „Já tě pořád miluju,“ řekl a přitáhl si mě k sobě. Jenže jak byl opilý, byl docela hrubý a tahal mě za vlasy. „Au! Pusť, to bolí!“ přikazovala jsem mu. Nechtěl mě pustit. „Jsi moje manželka, tak pojď plnit svoje povinnosti!“ táhnul mě do ložnice. Vzepřela jsem se a vší silou ho odstrčila. Nečekal to a odletěl pryč. Posadil se na zadek. Díval se na mě a pak začal vzlykat. „Ty mě nemiluješ, co? Nikdy jsi mě opravdu nemilovala. Nikdy jsi na toho svýho bejvalýho nezapomněla. Tak kdes byla?“ „Za svým bývalým, když to chceš vědět. Měl nehodu, jela jsem mu pomoct.“ Otočila jsem se a považovala naši diskusi za uzavřenou. Ano, bohužel měl Vláďa pravdu. Nikdy jsem na Libora nezapomněla. Snažila jsem se, dělala jsem vše, co jsem mohla. Starala se o rodinu i o něj a Libora jsem nikdy nekontaktovala. Přesto neustále „byl“ se mnou. S námi. S naší rodinou. Vláďa vstal a šel ke mně. Znovu se pokusil o intimní sblížení. Tentokrát už byl pokornější. Přesto jsem nemohla. „Ne, Vláďo, jsi opilý. Já tě takhle nechci,“ protestovala jsem. Ve skutečnosti jsem musela uznat, že jsem vlastně ráda, protože po tom něžném líbání s Liborem jsem nebyla žádné intimity s Vláďou schopná. Libore, cos mi to jen provedl. Jak tohle půjde dál? Večer se vrátila Bětka. Na sto honů bylo cítit, jak moc je zamilovaná. Přišla a hned mě objala. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509226