/ 98 / a) Geisteswissenschaften odmítají lidské jednání vůbec převádět na zákonitosti; b) Nebo: historické zákonitosti jsou zcela jiné povahy než přírodní zákonitosti – ergo odmítání naturalismu v antropologii. 6. „Tatsachen und Werte“. V Naturwissenschaften jde o „Tatsachen“ – „Tatsachenaussagen“. V Geisteswissenschaften jde o „Wertungsurteile“. Geisteswissenschaften nelze provádět „wertfrei“ – problematika hodnotové neutrality vědy – a s tím spojená problematika objektivity. Funda – můj exkurz: Nemožnost objektivity, a přec nezbytnost maximálního úsilí o nepředpojatost. Tím se dostáváme k problému hermeneutiky. Rozdíl mezi klasickou hermeneutikou – odvíjí se od Schleiermachera a Gadamerovou ontologickou hermeneutikou. Klasická hermeneutika rodila se v dílnách protestantských teologů při historicko-kritické četbě Bible – historicko-kritickou metodou analyzovat text, jeho vrstvy, snažit se co nejvíce adekvátně postihnout kontext, z něhož autor mluví a intenci jeho výpovědi. Gadamerova hermeneutika – všechno naše vnímání skutečnosti je ontologické dění – Braniborský koncert nebyl zahrán dvakrát stejně, nutno akceptovat, že „jede Wiedergabe ist eine Neugestaltung“. Nevykročíme z hermeneutického kruhu, nevykročíme ze svého „Vorverständnis“. Výsledek je vždy určen předporozuměním. To, co má být pochopeno, předpokládá jistý způsob předporozumění. Kdybychom o věci neměli vůbec žádné předporozumění, nemohli bychom si tu věc vůbec nijak přiblížit. Proti tomu Funda: Ano, neseme si své předporozumění. Ale úsilí o revizi předporozumění a o objektivitu nelze proto vzdát – naopak! Vědec je v tom vědcem, že tak zcela nevěří své vědě, že je schopen si novým zjištěním nechat vyvrátit své předchozí předporozumění. Je ochoten změnit paradigma – znaménko před závorkou. Exkurz: problém verifikace a falzifikace. (Funda: Aby byla možná falzifikace, je nutno verifikovat nový jev. Popper tedy verifikaci nepře-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509194
/ 99 / konal, „jsou to plané fanfáry“, pozitivismus zdaleka „nepopravil“, jak o sobě říká, že popravil pozitivismus (Věčné hledání, s. 84–87). Řeč dle Gadamera není jen nástroj k vyjádření myšlení, ale myšlení je od ní neoddělitelné, řeč je myšlením. Gadamer odmítá Russellovu teorii jazyka jako reprezentací – dodatečného přiřazování slov. Funda: když někdy člověk řekne: „Už mě to napadlo, ale ještě to neumím vyslovit“ –, hledá tedy reprezentanty své myšlenky. Dle Gadamera jsme zanořeni v řeči, je to způsob našeho bytí. A jen skrze řeč vyjadřujeme dimenze lidského bytí. Hermeneutika, rozumění, je tedy dle Gadamera veskrze způsob, jak jsme. Toto rozumění je víc než přírodovědné konstatování – než popis a výklad jevu. Albert toto dělení na poznání a rozumění odmítá. Odmítá rozštěp mezi přírodními vědami, Naturwissenschaften a Geisteswissenschaften – duchovědními vědami či obory. Rozlišuje ovšem: „Entdeckungzusammenhang“ a „Begründungzusammenhang“. Připouští, že se objasnění a rozumění odehrávají na různých rovinách. „Verstehen“ probíhá na rovině „Entdeckungzusammenhangs“. „Erklären“ probíhá na rovině „Begründungzusammenhangs“. Albert tedy pořadí obrací, nedělí na „erklären“ v přírodních vědách a „verstehen“ v duchovědných oborech, nýbrž říká: v každém vědeckém zkoumání probíhá nejprve „vestehen“ a pak „erklären“. Akcentuje nedílnou provázanost mezi poznáním a pochopením, mezi objasněním a pochopením. Objasnit znamená pochopit a pochopit znamená objasnit. To platí, podtrhne Albert, ve všech oblastech lidského poznání, a proto nárok Geisteswissenschaften na separaci považuje za neoprávněný. Funda: Historik právě tak jako chemik něco objevuje a zároveň se snaží vyložit objev, tj. pochopit, tj. objasnit jej z jeho jím samým daných souvislostí. Oba, historik i chemik, něco zjistí, konstatují, že to je, a táží se, proč to tak je.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509194
/ 100 / Poznání je tedy prolnutím objasnění a pochopení. Objasnit znamená pochopit a pochopit znamená objasnit. Příklad, který uvádí Hilgendorf (s. 72): Thomas, když spatří sousedku Beatu, zčervená. To je zjištění. Toto zjištění se dožaduje našeho objasnění, tedy pochopení, proč se tak asi stalo. Podle standardního modelu v oblasti přírodovědné i duchovněvědné taková změna má nějakou příčinu. Platí zde tedy kauzalita. Analogií našich předchozích zkušeností můžeme uvažovat – v oblasti přírodovědné i v oblasti duchovněvědné obdobně –, co by mohlo být příčinou takové změny. V oblasti duchovědné nás napadne: Thomas je do Beaty zamilován. Nebo Thomas dluží Beatě peníze a ještě je nevrátil. Snažíme se tedy tomuto jevu porozumět. Snažíme se stanovit na základě rozumění tomuto jevu jeho možné výklady. Pohybujeme se v rovině „Entdeckungzusammenhangs“. Dalším zjišťováním se snažíme tento jev správně vysvětlit, objasnit, pohybujeme se v rovině „Begründungzusammenhang“. Chemik v případě nějakého chemického zjištění i psycholog v případě výše uvedeného zjištění postupují v podstatě stejně – i když každý pracuje se zcela jiným materiálem. Odhalení určitého jevu se děje v rovině jeho pochopení – chápeme, oč jde. Odhalili jsme, že Thomas zčervenal. A této změně jeho tváře jsme schopni rozumět. Zjištění tedy implikuje „verstehen“. Pak se snažíme tento jev objasnit – „erklären“, „begründen“ – proč k němu došlo. Albert poukazuje na shodu užitých metod, i když jednou je jev ve zkumavce a podruhé se odehrává při lidském setkání. Zastánci odlišnosti mezi Naturwissenschaften a Geisteswissenschaften ovšem podotknou, že rozumět je víc, než že jsme schopni registrovat určitý jev. Každé rozumění – pochopení nejprve předpokládá objasnění. Pochopení má však mnohem hlubší dimenzi než objasnění, povědí zastánci specifik Geisteswissenschaften. Nejde tedy o postup „entdecken = verstehen und erklären = begründen“, nýbrž o proces: „entdecken – eklären“ a „verstehen – begründen“. „Verstehen“ je víc než „erklären“ a zejména v oblasti lidských duchovních dimenzí má svoje specifika (Droysen, Dilthey).
Ukázka elektronické knihy