mít rychle otevřenou kudlu!“ říká a opakovaně předvádí rychlost otevření. Natahuji štuk. Vendula obvazuje Radimovi prst, protože se řízl, jak blbnul s tím nožem. Práce je hotová, loučím se, odjíždím. Za nějakou dobu mi volá Vendula. Jestli bych nemohl udělat i druhou místnost, ale nemám na to čas, takže odmítám. Chvilku si povídáme, o tom, jak jde život. Ale nabídku práce musím odmítnout. Pak mi za čas volá ta moje příbuzná, co mi Vendulu dohodila. Bavíme se, já se ke svému překvapení dozvím, že Radim je v nemocnici. Ale moje příbuzná neví proč. Ptá se mě, jestli já to náhodou nevím. „Nevím. Vůbec. Od toho, jak jsme spolu štukovali, jsem o něm neslyšel,“ říkám já. Asi za týden volám Vendule. Jsem zvědavý, a tak se ptám, jestli je všechno v pohodě a hovořím o tom, že vím, že Radim byl v nemocnici. „Jo, byl v nemocnici, ale už je doma,“ říká Vendula. Více nechce mluvit. Pak si voláme ještě jednou. To v době, kdy začala ta korona-virová záležitost. Voláme si jen tak. Pro pokec. Vendula popisuje, jak je Radim ve svém živlu. Všude chodí, říká, že už se TO blíží, že se TO bude jen zhoršovat, a že na Vánoce 2020 bude na světě žít tak 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509163