Férová rétorika
Stručné dějiny argumentu Přesvědčovat není pro přesvědčeného těžké. Schiller
Jak pravděpodobně a správně tušíte, starověcí Řekové nevynalezli jen demokracii a algebru, ale i argument. Dějiny argumentu začaly v roce 466 před naším letopočtem, když v Syrakusách skončila vláda tyranů a bylo třeba nějak rozdělit majetek po bývalých vládcích. Následovala řada civilních soudních procesů, při nichž museli občané nenásilně přesvědčit soudce, proč by měla část tohoto majetku připadnout právě jim. Jak ovšem soud přesvědčit? Úplně první učitelé rétoriky v dějinách, Korax a Teisiás, doporučili občanům takzvaný důkaz pravděpodobnosti („eikos“). Protože nikdo neměl jasné důkazy pro své právní nároky, spočíval jejich úkol v tom, aby předložili soudu důkazy alespoň pravděpodobné a věrohodné, aby zvýšili šance proces vyhrát. Platon, Aristoteles a Cicero sice označují výše zmíněné zakladatele rétoriky za objevitele prvního argumentačního modelu, ovšem bohužel se nedochovalo, jak důkaz pravděpodobnosti Koraxe a Teisiáse přesně vypadal. Zhruba o dvě století později se otázkou, čím se vyznačuje dobrý argument, intenzivně zabýval jeden z nejvlivnějších filozofů všech dob, Aristoteles. Byl zakladatelem první obsáhlé teorie argumentace a rétorický (tedy ne vědecký) argument označoval dnes většinou zapomenutým pojmem enthymém. Ovšem i pozornému čtenáři jeho rétorických a filozofických spisů zůstává jasná struktura nebo přesná skladba aristotelského enthymému utajena. Místo toho dává Aristoteles následující jednoznačné doporučení: Vycházejte z obecně uznávaných tvrzení a vynechávejte premisy, které jsou všem známé, abyste posluchače nenudili.36 Příklad aristotelského enthymému z praxe by mohl znít takto: „Dnes nejdeme na túru, protože hodně prší.“ Zde chybí striktně vzato další premisa, aby byl argument logicky správný: „Když hodně prší, nechodíme na túry.“ Co zde však vlastně znamená „logicky správný“? K tomu je třeba vědět, že podle klasické teorie argumentace se logické důsledky (takzvané „sylogismy“) vždy skládají ze dvou premis, z nichž lze vyvodit závěr neboli argument. Nebo slovy Aristotela: „Sylogismus je tedy argument, ve kterém, je-li něco dáno, něco jiného jako dané nutně z daného vyplývá.“37
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509144